Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Communic - Conspiracy In Mind

CommunicConspiracy In Mind

Michal Z1.1.2010
Zdroj: CD
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Debutové album Norů Communic, zve do moderního prog power metalového zákoutí. Oblasti, kde dlouhá léta vévodí (-dili) američtí Nevermore. Dlouhé výpravné skladby nabité nápady, uspokojí nejednoho náročnějšího posluchače.

Vážení metaloví siláci a vývojáři, znáte lahůdku z Norska Communic? Ne? Máte co dohánět. Kdo miluje power s mírným zaměřením do prog metalu, bude velmi spokojený. Norské trio debutuje dva roky po svém založení v roce 2005 sbírkou „Conspiracy In Mind“. Dávka kompozic na první pohled může slibovat chudou porci, vše je ale nahrazeno dlouhou stopáží jednotlivých kompozic. Nutno podotknout, že to není na škodu, spíše je tak umožněno vyniknout skladbám, ve kterých se střídá spousta nálad a melodií, spolu s melodiemi bez pachuti omšelosti.

 

Album hned od úvodu titulního kousku do vás hezky pere a nešetří svojí nátlakovou hrou, tempo i nálady se slušivě mění a vychutnáte si i pár vyleštěných kytarových sól. Nachází se zde tolik nápadů, co jiným, utopeným v mainstreamu, vyjde na celou desku a to vše si pánové dovolují v základním složení tříčlenného bandu + hostující klávesák. Skladba „Conspiracy In Mind“ prezentuje Communic jako velký příslib pro prog power stylové zákoutí.

 

Power pasáže jsou šik, v okamžiku, kdy se do toho opře i zpěvák svým výstavním hlasem, máme zde parádní a chutnou lahůdku pro smysly, které už dlouho čekají na něco pozornosti hodného z power/prog bečičky. Kapela nemá problém začínat skladbu dlouhým kytarovým sólem, což mnoho formací nedělá, po minutě se brouzdáte v baladě až po kolena a světe div se, celkem to Communic věříte. Nic nebrání tomu, aby se následně roztočila hříva (či holá hlava) posluchače. Místy mi zpěvák Oddleif Stensland připomíná frontmana Brainstorm – Andyho B. Francka, ale myšleno jen v tom nejlepším světle. Frázování a lehce i barva hlasu jsou si velmi blízké. Communic mají co říci, proto jim nemusí scházet odvaha, udělat ve třech lidech desetiminutový song. Zvláště pokud nejde o lacinou snahu tahat stopáž, protože nápady vyschnuly. Je čas se v pohodě pohupovat v příjemném tempu a nechat se později uchopit metalizující kytarou, drásavou basou a důraznými údery. Kytary jsou zostřené do podobného ladění, jaké kdysi předváděli Němci Depressive Age na svém albu „First Depression“. Moc se mi tato barva líbí, málokdo ji používá. Communic budují moderní tvář současného power metalu a pomocí prog injektáží ho staví na samostatné svébytné pilíře.

 

Barvitost songů je slabikářová, někde útočí neúprosná artilerie s přímočarostí, onde si vychutnáte hlavně klidnější pasáže. Pánové to dělají dobře. Mají nastudováno z minulosti, aby vynikla síla, je třeba občas i zněžnit, nemusí létat jen bílé špony. Brousí se i do prog rockových výsostných vod, vystihují dobu umdlévání posluchače a zavčasu udeří do strun i nálady. Album graduje a na konci klenot ukrývá, slyšte „Silence Surrounds“. Velmi dlouhý, leč kvalitní song, miluji tyto delší kusy, stejně jako vysoké ženy.

 

Místy mám nutkání některé parcely označit poskvrněností Nevermore, ale ta podobnost je spíše nicotná. Obě tělesa se honosí silnými melodiemi, namakaným zvukem, místy nervózní temnotou a beznadějnou atmosférou. Kdo má chuť na kvalitní hudbu, vycházející z power a heavy metalu s přesahy do prog metalu, mohu album „Conspiracy In Mind“ vřele doporučit!

 

 

Communic – „Conspiracy In Mind“


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Michal Z / 27.5.14 5:29

Chrome Division mají u mě problém, vím, co chtějí zahrát už několik taktů dopředu, ale to je ve stylu který produkují běžná věc. To co chtějí říct, jiní už řekli už dávno a kvalifikovaněji především za oceánem. Pokoušejí se o podobnou tvorbu jako třeba současní Adrenaline Mob, ale s barvitostí a rozmanitostí jsou na tom lépe zde recenzovaní Chrome Division. Na druhou stranu jim z hudby netryská energie tak samozřejmě a skladby mě nedokáží svým pro mě utlumeným drajvem rozpohybovat nad rámec normálu. Víc šťávy a ještě více se uvolnit, pak budou, Chrome Division směřovat k jádru hraného stylu. Chápu, že do toho chtějí vložit určité emoce a groove, ale tentokrát z toho necítím ani chuť ze hry. Odkroutit si šichtu a jít si dál po svém. Jižanství potažmo motorkářskou kapelu neslyším, spíše si potřebují ulevit od klád, které musejí tahat v domovských souborech. Světlé momentky se mi s Chrome Division ustalují, když se stoner rockuje v pomalejších zatěžkaných skladbách, které nemají jen povrchní cíle. Při poslechu celku putuji známou cestou, kde znám téměř všechny kameny u krajnice nazpaměť i z odvrácené strany. Další z dobrých desek, které z patrnosti brzy navždy vypadnou a ani si toho nevšimnu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky