Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Conan - Violence Dimension

ConanViolence Dimension

Monachos25.8.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: pc / mobil
VERDIKT: Album zkoumající prostor mezi strachem žít a strachem zemřít.

Máme tu novou desku od Conan, tří barbarů z Liverpoolu. Jejich hudební styl je charakterizován jako doom/sludge metal s extrémně zkresleným a podladěným zvukem. Sami svůj styl označují jako „caveman battle doom“. To sedí. Když se zaposloucháte do jejich hudby, v mysli se vám kromě svalnatého Conana objeví i jeskynní muž s zakrvácenou kamennou sekerou.

 

Conan rovněž nejsou žádní zelenáči. Violent Dimension je již jejich sedmé album, na kterém se poprvé představuje nový baskytarista, ostřílený David Ryley. Ten v devadesátých letech působil v kapele Fudge Tunnel, která ovlivnila mnoho kapel na sludge a noise rockové scéně. Davidova těžká a dunivá basa byla neodmyslitelnou součástí zvuku Fudge Tunnel a není tomu jinak ani v případě Conan. Mimochodem, zpěvák/kytarista Fudge Tunnel Alex Newport působil s Maxem Cavalerou v kultovní úderce Nailbomb. Je ta scéna malá...

 

Conan bandVraťme se však k aktuálnímu počinu „conanistů“. Co vás jako první udeří do uší, je zvuk nahrávky, který je extrémně těžký, fuzzy a drtivý. Je to magická brána do Violent Dimension, do světa, který nezná žádné slitování. Je to sludge, který láme kosti a zaživa vytrhává z těla orgány. Skladby často obsahují pomalé, repetitivní riffy a hromové bicí, což vytváří mohutnou a pohlcující atmosféru plnou pravěké zloby a krutosti. Ačkoli Violence Dimension zůstává věrný „mateřskému“ zvuku Conan, album přináší i mírnou evoluci. Je o něco dynamičtější, více experimentuje se změnami tempa, sóly a efekty. Nejrychlejší a zároveň nejkratší skladbou je šestá Warpsword, která působí spíše jako rošťárna než jako seriózní skladba. Zřejmě nějaká vzpomínka na HC začátky členů kapely. Mimochodem, určitá HC skákavost je přítomna na celém albu, ale v značně zpomalené a zdeformované podobě. Jako by na pódiu dupali rozzuření sloni nebo Barbar Conan se svými kumpány.

 

Co se týče efektů (kytarových), to je kapitola sama o sobě. Kromě hustých, těžkých, syrových a rozmazaných riffů zdobí chlapi svou tvorbu zkreslenými sóly, které se vám vryjí hluboko do mozku. Působivou ukázkou tohoto zvráceného umění je závěr skladby Total Bicep nebo bonusová instrumentální skladba Vortexxion, která se noří do hlubokých dronových vod, které trochu připomínají legendu Sunn 0)). Na albu se také zpívá, ale Violence Dimension není album založené na vokálech. Ne že by kytarista Jon Davis zbytečně namáhal své hlasivky. Jeho hlas je slyšet a podepisuje se na celkové (násilné) atmosféře alba, ale Jon se více soustředí na hru na kytaru. Jak je u sludge kapel zvykem, a Conan nejsou výjimkou, většina skladeb má přes 8 minut, což nabízí prostor pro hypnotické instrumentální pasáže. Celkový charakter nahrávky tvoří spíše zvuky než slova. Příkladem je titulní skladba Violence Dimension, která je z větší části instrumentální. Až ke konci se ozve Jonův přidušený vokál, který jako by se ozýval z podzemní kobky.

 

Pro ty, kteří váhají a nemohou se rozhodnout, zda vstoupit do „dimenze násilí“, připravili Conan videoklip k singlu Desolation Hexx. Je to opojná koláž násilí, sadismu a destrukce, která dokonale vizualizuje hudbu na tomto půvabně deviantním albu, které podle samotné kapely zkoumá prostor mezi strachem žít a strachem zemřít a narušuje představu, že musíme žít podle jednoho souboru pravidel. Všichni žijeme v dimenzii násilí a není úniku.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky