Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Continuum of Xul - Falling into Damnation (EP)

Continuum of XulFalling into Damnation (EP)

Garmfrost27.5.2022
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Najazzlý brutální death podaný instrumentální šikovností a vokální přímočarostí.

O vcelku novém projektu Continuum of Xul není moc co říct. Když se však mrknete na sestavu, nejednomu fandovi extrémního metalu technického ražení naskočí husí kůže. Najde v ní lidi z Ad Nauseam nebo Hideous Divinity, což je minimálně příslibem zajímavého zážitku. Představme si kytarového mága Mattea Gresele, kterému není svatá žádná stupnice, nebojí se jazzového fussion, avantgardy ani disharmonie, jak se pouští do brutálnějších poloh, kde sice neopouští složité kontury neuchopitelného umění, avšak oproti svému domovskému zázemí se jedná o v podstatě jednoduchý death. Někde jsem zaregistroval přirovnání k Hate Eternal, Morbid Angel nebo Angelcorpse… Neřekl bych. Spojitosti bych hledal raději přímo ve stáji vydavatele Lavadome Productions. V jeho katalogu podobně laděného deathu najdete docela dost.

 

cox

 

Rovněž jsem pochopil, že zárodky Continuum of Xul lze možná hledat také v kapele Hellish God, kde se potkali Matteo s growlerem Tyou. Jisté návaznosti zde jsou, avšak Continuum of Xul si razí vlastní cestu s daleko přitažlivějšími songy. Na svém kontě již má zdařilé demo Promo MMXIX a ještě lepší splitko Rites of Morbid Death, kde prostor sdílí s mexickými Abyss of Perdition. Letošní nadílka Falling into Damnation je opět krátkometrážní, osmnáct minut dlouhé EP, které se však snaží zaujmout neotřelým přístupem k deathu, instrumentální šikovností a vokální přímočarostí. Vše se teprve musí vylíhnout, sednout si, avšak při srovnání s předchozími nahrávkami lze spatřit slibný posun směrem k větší rafinovanosti a zároveň poslouchatelnější formě extrémního metalu.

 

Skladeb se v Falling into Damnation ukrývá pět, přičemž první Hellmouth je instrumentální záležitost s funkcí intra a závěrečná An Equinox of Fathomless Disheartenment je cover samotných velmistrů ohavnosti – Absu. Death metal v rukou Continuum of Xul není extrémním náklepem jako nabízí Hideous Divinity ani výše zmíněné možné vzory. Skladby se většinou pohybují ve středním tempu – groove houpanicích. Zvýrazněnou basu s prvky progresivnějšího ražení doplňují old schoolové sólové vyhrávky a vskutku peprné bicí party plus už naznačené přímočaré growlingové radovánky. Tya je oním tmelítkem, které pojí najazzlý metalový rauš s brutálnějším deathovým chlívem.

 

 

Nejvýraznější skladbou je podle mého skromného názoru předposlední vypalovačka Blasphemous Redemtion (Praise the Flames), ve které dojde i na jisté zrychlení. Jinak bych skladby nechtěl rozlišovat a vyzdvihovat jednu na úkor druhé. EP se mi líbí, tak jak leží a běží. Zatím se nejedná o majstrštyk nebo nevšední záležitost. Díky progresu, nadšení a sympatickým skladbám mi je už dopředu jasné, že se můžeme v blízké budoucnosti nadít od Continuum of Xul docela velkých věcí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky