Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Psát recenze na proma takových kapel jako jsou francouzští Corrupter, je nesmírnou radostí a živou vodou na unavený recenzentský mlýn. Ačkoliv se jedná o novou kapelu, oba zúčastněné mohou fans brutálního death metalu znát z výborné smečky Morgue. I ta se po letech vrátila, aby své posluchače obšťastnila dvojicí skvělých a dobře přijatých nahrávek. Zpět ke Corrupter. V Corrupter se pánové Max Lobier a Jérôme Blandino obrátili proti času, a oproti brutalitě či relativní moderně v Morgue se ponořili do hlubin klasičtějšího old school death metalu v celé jeho mrtvolné kráse. Milovníci starých pořádků, které kdysi započaly kapely typu Incantation nebo Immolation, mohou zaplesat. Corrupter na své druhé dlouhohrající nahrávce Gloria in Profundis nabízí právě takový death metal. Jsou věrni stylovým hranicím, které obohacují černotou black metalu nebo hnusnou doomovou osudovostí.

Gloria in Profunis zdobí skvěle padnoucí produkce, o kterou se postaral Max Lobier, který své tvorbě rozumí a ví, co potřebuje nejvíc. Mix s masteringem kapela svěřila vyhledávanému Piotru Gruenpeterovi, jehož portfolio zdobí zvuk např. Behemoth, Above Aurora, Blaze of Perdition, Embrional nebo Pestilence. Široký rejstřík je jeho chloubou. Jak však takto zaměřený zvukař může rozumět starému mrtvolnému deathu? Může!

Síla Gloria in Profundis nestojí pouze na dobře padnoucím zvuku, byť umí zaujmout. Death metal by měl být špinavý a album Gloria in Profundis zašpiněné je. Zároveň je čitelné a mohutné. Hned od prvního taktu je nekompromisní a těžkotonážní. Je znát, že za ním stojí někdo, kdo jinde dělá ještě krutější hudbu, takže si může dovolit znít uvolněně a přitom být řádně brutální. Devastující dojem uceluje cit pro dramatickou chvíli. Se skladbou se pracuje velice citlivě. Kytary s basou jsou hutné, tvrdé a zároveň barevné a provzdušněné. Hlas hlavního mága Maxe Lobiera je z těch nejhlubších a nejchorobnějších. Jeho záhrobní zvracení doprovází hostující samotný arciďábel Meyhna'ch z Mütiilation. Pamětníci si zajisté vzpomenou na dávné Satanicum Tenebrae, Doctor Libingstone nebo Vagézaryavtre. Předpokládám, že nyní zpozorněl i ten, kdo doposud vnímal na půl plynu.

Gloria in Profundis se svou půl hodinovou stopáží rozložených v osmi kompozicích je snadné na vstřebání. Album je příjemně přímočaré. Je harmonické. Je ponuré až běda, je tvrdé, je srozumitelné a plné atraktivních riffů. Kytarově je zajímavě propracované. Není hnané super progresivními a technickými finesami. Hutnou doprovodnou kytaru bravurně obohacuje sólovka spolu s pulsující, ale nevtíravou basou. Bicí se neženou za každou cenu do šílených rychlostí. Umí to, občas nabídne slušný blast, ale Max Lobier má rád rytmickou pestrost a díky čemuž je poslech Gloria in Profundis skvělým zážitkem.

Slabinou podobných nahrávek bývá jistá monotónnost, což není případ recenzovaného alba. K tomu abych si album vychutnal, jsem nepotřeboval moc úsilí, z čehož jsem měl trochu obavy. Ale zbytečně. Při poslechu mi je opravdu dobře dál a dál.