Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Už je to vlastně deset let, co můžeme vídat (nejen) na plakátech logo Cruadalach. Kapela, která odstartovala svou kariéru jako ryze folk metalový klan, který začal velmi slibně stoupat a zářit. Začátky téhle kapely jsou mi velmi sympatické a energický duch, který proudí ze soudobých nahrávek je vskutku silný. Pěstí mezi oči tak bylo album minulé, které dnes lze chápat jako předěl/most v hudebním vyznění tohoto spolku. Do hudby se totiž dostalo víc než malé množství explozivního hardcoru a tato podoba byla postupně vybrušována až do podoby, které nyní říkáme Raised By Wolves. To je totiž titul aktuální desky.

Začnu hned zkraje tím, co se mi nelíbí. Tím je hudební směr metalcore, ve kterém jsem se jednoduše nenašel. Právě tenhle žánr se totiž dost tlustě otiskl do dnešního vyznění kapely a staví na něm nejednu pasáž. Co je však hlavní, mužský zpěv ani trochu neuhne z vyřknutého žánru a jedovatě plive silácké fráze. Teď, prosím, nechme stranou lyrickou část, ale soustřeďme se na onu nekompromisní dikci. To je věc, která mi na všech corech občas přišla úsměvná až parodická. Nepochybně bychom takové rozpoznávací prvky našli kdekoliv jinde, ale zde jde vyloženě o učebnicový přednes. A to je moment, který se štěpí ve dví. Jedni budou jistě spokojení a tvrdit, že takhle to přece má být a druzí (jako já) budou nervozně škrábat a ošívat se, že tohle není způsob hlasového projevu pro jejich uši. Nicméně to hlavní ale není metalcore, nýbrž stále folk, takže Cruadalach dali vzniknout něčemu, co bych se nebál oštítkovat jako folkcore. A upřímně bych neměl strach jim přisoudit i prvenství v tomto muzikantském směru. Jednoduše proto, že jsem se s ničím takovým ještě nesetkal. Což je pochopitelně i dáno výše řečeným.

Vedle zpěvu mužského tu pevně sedí i zpěv ženský, u kterého mám přesně opačné pocity. A to ty správné husokožné. Barva hlasu mi totiž ladí a líbí se mi její melodie. Sympatický mi je i jistý archaický akcent, který odkazuje na spolky typu Cruachan nebo Macbeth (zejména v období mnou zbožňované desky Malae Artes). Zkrátka tohle mě velmi oslovilo. Ale o zpěvu tu nemůže být hlavní řeč, neboť nástrojů skupina využívá opravdu dost. Tím se opět dostávám k onomu výplodu jménem folkcore. Instrumentálně se totiž povedlo najít hladký kompromis mezi oběma žánry a sladit je takovým způsobem, že se vzájemně neeliminují. Není to tak, že se násilně přepne do druhého stylu a vy pak v šoku lapáte po dechu. Všechno se děje naprosto přirozeně, plynule a automaticky, čímž se dostavuje pocit, že to ani nelze jinak. Ještě si dovolím drobnou poznámku, že v určitých pasážích jsem měl dojem, že poslouchám Apocalypticu v období svého eponymního alba. Sice jen chvilkové zachvění, ale cítil jsem to tam.

Dostanu-li se do shrnovacího bodu, je celkem zřejmé, že na jedné misce vah je nepříjemný vokál, který mi mnohdy přijde poněkud rušivý a na druhé ten zbytek. To letmým pohledem snadno převažuje a pozitiva by tak rázem měla zvítězit, ale uvědomme si, že vokál jede celkem velkou část hrací doby. Ale tady se jedná o čistě osobní problém s takovou barvou hlasu a stylem frázování. Ten mi poslech znepříjemňuje a hořce se koušu k dalšímu poslechu. Nicméně s nadhledem vzato se Cruadalach povedlo něco velmi netradičního. Nelze neuznat působivé melodie, chytlavé momenty, akorátní symbiózu metalcoru s folk metalem a další prvky, které zdobí toto album. Zejména pak škála folkových nástrojů, jejichž použití a zkalibrování se zbytkem těch metalových je střídmé, citlivé a funkční. Raised By Wolves má tak jasnou tvář a tvrdé rysy. Je to poctivá deska, která padne do noty, ale musíte si k ní tu cestu trošku vykousat. Přesto jsem s ní spokojený mnohem více, než s albem minulým.