Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Návštěvy ostravského klubu Barrák bývají z našeho nedalekého bydliště sázkou na jistotu. Pár koncertů už jsme tam zažili a pár ještě zažijeme. Minimálně ten dnešní nazvaný Morana Farewell Night. Napřed jsem si musel naordinovat dřívější konec odpolední směny, protože v chemickém průmyslu není čas na odpočinek, ale je třeba hledět vstříc novým zítřkům i v pátek odpoledne. V sedm večer jsem tedy velmi neuvědoměle típl svůj směnový příspěvek, prohlásil sám sebe za volného a spolu s manželkou se vydal nejkratší cestou do severomoravské metropole. Role byly rozděleny jasně. Žena jako řidička, já jako reportér a příležitostný konzument alkoholických nápojů. Oba jsme pak šli především za zábavou, protože Silent Stream Of Godless Elegy oba tuze rádi. Navíc jsme je po celkem dlouhé době viděli na podzim v opavském Artu a mohli jsme tedy srovnávat.

Byla to dobrá volba, dát v jeden večer dohromady zrovna tyhle tři kapely. Byla to vzácná příležitost vidět a slyšet tři interprety věnující se folk metalu, kdy jej každý prezentuje po svém, s jiným pojetím a chápáním folklóru v tvrdé muzice. Zemitě metalové a přitom hrdé Radogost, metalcorové a intenzivní Cruadalach a Valašskem načichlé SSOGE, v jejichž tvorbě je mnohem víc, než má klasická folkmetalová kapela standardně v nabídce. Že jsme zajeli především na koncík SSOGE, to je prostě pravda. A že nám přítomnost dalších dvou rozhodně nevadila, to ukázal samotný průběh večera, který považujeme za povedený. Malé chybky se vždycky najdou, ale ty dnes nějak detailně rozebírat nebudeme.

Večer začali naši polští sousedé Radogost. Bylo krátce po osmé, na pódiu bylo rušno až veselo, což na chvíli hned v prvním songu narušila patálie s kytarou. Stane se. Frontman Łukasz zkrátka vydržel cca jeden a půl songu bez kytary a jen zpíval. Zpíval dobře a rázně, i když byl ze ztráty nástroje možná trošku nesvůj. Pak zafungovala přátelská výpomoc a kytara od Radka ze Silentů a kapela pokračovala v plném nasazení. Nejsem velký znalec alb Radogost a nejsem ani jejich skalní fanoušek, ale styl jakým se kapela prezentuje je mi blízký a sympatický. Poláci mají navíc venku stále aktuální desku Przeklęty, kterou jsem se snažil poctivě naposlouchat a během této činnosti si uvědomit, že tohle ano, tohle můžu. Kapela se v Barráku nakonec slušně rozparádila, ohlasy fans byly hlasité a nebýt lehkého upozornění, že je čas skončit, možná by hrála dodnes... Ale ne, nebudeme to přehánět. Metal Radogost má koule, má svou hrdost a folklórní kořeny a má i svůj díl humoru. Užili jsme si všeho. A já i popíjení pivka Radegast, které se k tomu náramně hodilo.

Na Cruadalach je u nás v redakci expert mistr Bhut. Toho jsem ovšem tento večer po ruce neměl, takže jsem se musel spolehnout na vlastní úsudek s malou nápovědou od ženy. Do poměrně skromného prostoru pódia se vměstnalo osm postav a devátá je evidentně na cestě. A že to bude folk metalist(k)a, na to je ratolest připravována ještě před tím, než ho k sobě máma poprvé přivine. Tak ať vše dobře dopadne, milá Hanko! A pokud si dobře pamatuji, Silenti na to šli svého času podobně :). Protože jsem pilný čtenář Bhutových recenzí, došlo mi, že kapela během své cesty prodělala jistou změnu výrazu, takže jsem byl proškolen a připraven na řádně energický set. Toho se mi také dostalo. Cruadalach jsou šílení. V dobrém slova smyslu. Přišlo mi to rozhodně zábavné, je to fakt folkcore a fakt to byla p*del sledovat. Zpěvák Petr Caisl má moc rád naši planetu, tak rozdal pár rad a řádil u toho jak pominutý, koncert končil úplně propocený a dal do toho zkrátka všechno. A nebyl sám, celá kapela jela nadoraz. Vedle kapely se chytli i fans a Cruadalach na severu Moravy zanechali slušný dojem. Co se mě týká, jsem určitě spokojen, i když postupem času mi to už přišlo trochu stereotypní a ženský vokál vážně nebyl okej... Ale jo, Cruadalach se toho nebojí a asi jsou fakt trochu šílení :) Myslím, že i jim se jejich dlouhý výlet z Prahy vyplatil a budou na Ostravu vzpomínat jen v dobrém.

A pak už přišel čas na Silent Stream Of Godless Elegy. Bubeníkovi Michalovi byla nejprve nainstalována průhledná stěna (u Silentů novinka) a byl tak oddělen od ostatních. Někdo vtipně poznamenal, že je asi v karanténě, ale důvod bude samozřejmě jiný. Začátek byl od Silentů takový mdlejší, jako by se napřed hledali, ale pak koncert nabýval na síle a nakonec se vše rozjelo, jak jsme očekávali. I Radek si na startu prodělal své problémy s kytarou, ale i ty se podařilo včas zažehnat. Hrály se věci z tří alb - jmenovitě z poslední Smutnice a dostalo se také na Návaz a Relic Dances. Z dnešního pohledu už stařičké album celý set zahájilo, přesněji instrumentálka Gigula. Aktuální deska dostala svůj prostor až v průběhu večera a možná i to způsobilo onen trochu chladnější start, kdy jsme nebyli úplně připraveni, jakým stylem to na nás Silenti vybalí. My jsme holt pořád dost ponořeni do Smutnice, hraje nám v autě, pak na koncertě, je prostě s námi a my s ní :)

Vokálně Hanka opět perfektní (tady je to kvalitou úplně jinde než zbytek kapel tento večer) a Hrnec taky fajně a hned v závěsu. Jak jsem se zmínil, v Opavě mi to přišlo krapet lepší, ale i v Barráku se SSOGE rozjeli naplno. Došlo na Synečku, Ten, který ukoval slunce, došlo na Ptakoprava a v přídavku se šlo Za nevěstou (tu mám momentálně nejradši). Bez I Would Dance to nejde, maličko jsem zadoufal v Trinity nebo My Friend Who Doesn't Exist, ale na tyhle dvě starší věci nebyl prostor a kdo ví jak se k nim v současnosti kapela staví. Z Relic Dances (vlastně první album s Hankou a Hrncem za mikrofonem, letí to...) ale potěšila skladba You Loved the Only Blood. Jestli bylo ještě něco Za nevěstou, už nevíme, protože jsme zamířili ke dveřím. To hlavní jsme ale viděli. A bylo to dobré. Folkmetalový večírek v Ostravě se zkrátka povedl a my na něj rádi zašli. Děkujeme všem.

Na koncert byla redaktorovi webu Echoes udělena akreditace pořádající kapelou.