Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cult Of Erinyes - Metempsychosis

Cult Of ErinyesMetempsychosis

Sorgh6.8.2024
Zdroj: bandcamp, youtube
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Metempsychosis je jistota kvalitní práce, což je v tomto případě atmosférický black metal. Trocha tajemství, tušená zloba, která nikdy nevytryskne na povrch. Vše v upraveném a nenásilném zvukovém hávu.

Hyperaktivitě se meze nekladou, nemá to smysl. Je jen dobře, když je pnutí jak ventilovat a muzika se zdá být neškodnou a pro někoho skvělou možností. V jejích nepřeberných variantách rozpouští své mánie i Olmo Lipani známější pod přezdívkou Déhá. Tuším, že už mnohým svítá. Jde o známou figuru belgického black metalu podílející se snad na všem, co se v tamním podzemí šustne. Na našich stránkách jsme se mu věnovali prostřednictvím dalších projektů jako Déhá nebo třeba The Nest a další. V Cult Of Erinyes nepatří k zakládajícím členům, tady skočil do rozjetého vlaku někdy na minulém řadovém albu a od té doby je magickým hlasem této kapely.

 

Album Metempsychosis se plaví ve vodách tajuplného, lehce okultního black metalu, který to s tajemností nijak nepřehání a zůstává při svém kázání nohama na zemi. Pro někoho může být problémem to, že nejde o klasickou sestavu sedmi osmi skladeb, ale o dvě sáhodlouhé kompozice. Těžko si pak člověk pustí oblíbený kousek nebo nastaví vyzvánění v telefonu. To musí buď šikovně chytit konkrétní pasáž nebo se pokaždé znovu propadnout do nitra celé skladby. To však nepředstavuje až takový problém.


Náruč obou kompozic je magická a zvláštní. Na mnoha místech vibruje melancholie, ponurá nálada krypty, chlad kamene. Blackmetalová zloba nedosahuje vrcholů surovosti, přesto jí nejde upřít černosvatý hněv a magii. Máte-li rádi střední tempo, které vás nehoní ode zdi ke zdi, je to album pro vás. Žádná špindíra rochnící se v kanálním zvuku, ale fešanda oblečená do kvalitního šatu církevního aparátčíka. Výrazným tahounem alba je Baronova kytara, která úpěnlivým hlasem proráží chmurnou poklici a láduje nejen sóla, ale často i dominantní a zapamatovatelné melodie. V jejím chladném zvuku a trylkování na pozadí hluboké rytmiky objevuji oblíbené artefakty typické pro black metal belgicko-francouzského ražení. Typický je chladný zvuk a prostorové rezonance. Překvapit však umí hebký zvuk baskytary, který umí vše kolem sebe konejšivě a měkce obalit.

 

Vzhledem k délce každé skladby musí být asi každému jasné, že nejde udržovat napětí po celou její dobu. Nutno říct, že kapela bojuje srdnatě a daří se jí posluchače upoutat na dlouhou dobu. Jsou zde výraznější pasáže i ty méně vzrušující a pak jsou zde místa, která můžeme brát jako intermezza spojující v dlouhém plynutí jednotlivé motivy. Někdy jsou tyto mosty delší, než by mi bylo milé a chvilku se topím v převalujícím se bahnu nerozhodnosti. Naštěstí takových míst není mnoho a vždy můžu počítat se záchranným kruhem v podobě nekonečné a silné atmosféry. Z tohoto pohledu se zdá povedenější první skladba, tam opravdu není prostor na plané úvahy a těch jejích dvaadvacet minut je naplněno skoro po okraj. Druhá část desky je malinko slabší, ale to není žádné téma k rozvoji debaty.

 

Metempsychosis je jednoduše dobré album se specifickou atmosférou. Patří do kategorie jemnějšího black metalu, který si potrpí na dobré zacházení. Originalitou nesrší, ale zaujme svojí temnotou a melodikou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 30.11.12 7:09

Dodneška nechápu co má tolikero lidí proti Axiomě... Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že Axioma je má snad nejposlouchanější deska vůbec... Plná božích nápadů (svého času u Enslaved novátorských), se skvělým zvukem, nepřístupná a zároveň tak lehká... I dnes bych jí napálil plných 100%. Naopak vychvalovaná Vertebrae je dost krkolomná a nezáživná, člověk aby se prodíral než najde výbornou pasáž... Ale jen můj dojem. K Riittiir zatím nechci psát unáhlená slova. Stoprocentní jako Axioma není, songy 5, 7 a 8 mě nudí, ale jinak rozestavěný styl posledních desek dotahují k dokonalosti. Třeba taková Roots of the Mountain je šperk. Larsenovy vokály jsou na celém albu parádní, naopak Grutle už to možná občas až přehání. Jelikož jsem vlastníkem originálek jak Axiomy, tak i Riitiir, tak jako výrazné negativum musím zmínit grafické zpracování desek. Hezký přední obrázek a čau nazdar. Obě desky jsem si koupil v digi verzích, takže ne v těch klasických, obvykle chudých jewel a čekal jsem od toho trochu víc, no. A dovolte mi dodat i to, že tahle recenze se opravdu nepovedla. Dlouho jsem nečetl takový žblept, recenzí bych to určitě nenazval.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky