Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Daylight Dies - Dismantling Devotion

Daylight DiesDismantling Devotion

Michal Z1.1.2010
Zdroj: CD
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Nakažlivě poslouchatelná, ponurá, melancholická, doom deska, jak pro labužníky stylu, tak i pro náhodné kolemjdoucí.

Venku panuje krásná, konečně bílá zima a to i v údolí. Dostal jsem choutky poohlédnout se po něčem pomalejším, temně zlověstném a hlavně neznámém. Volba padla na pro mě totálně neznámou americkou sebranku Daylight Dies. Doom melancholie padající z drážek „Dismantling Devotion“ mi přichází vhod, je ideální k tapetování pozadí, při pozorování dění venku za tabulkou skla, kterou vymaloval mráz do roztodivných mozaik.

 

Druhé album v kariéře souboru není na první poslech. Tak už to ale chodí, u těchto náladotvorných, pochmurných záležitostí. Kdo se bude cítit jako ryba ve vodě při poslechu recenzovaného materiálu? Rozhodně příznivci Katatonie, Mar De Grises, nebo Swallow the Sun. Album na posluchače vrhá ocelový melancholicky laděný příkrov. Občas jsem onou jednotnou nevýchodností zazděn a nuděn, občas mě přestane bavit monotónní chrčák, snažící se o melodie, jen občasně prostřídaný náznakem čistého vokálu. Stylově pevně zařaditelného do melodického death doomu, včetně silného melancholického nádechu. Ten se vkusně prolíná celou plotnou a pojí jednotlivé výšlapy do celistvého depresivního tripu. Chmurná většina je obživována minoritními paprsky naděje a melodií, které hudbu vytahují z bažin nudnosti a fádnosti. Album dostalo do vínku zvuk, který lze charakterizovat jako stylový, a těšíte se jako malé děcko na bonbón, aby se prodraly k vašim slechům akustické kytary.

 

Album má standardní obtěžkanou pomalost, z níž se vymyká skladba "Dead Air". Jedná se asi o nejrozmanitější skladbu z alba, kde nalezneme i překvapivou rychlostna, nečekanou pro dark spolky typu Daylight Dies. Další silnou zbraní je kytarové spřežení Barre Gambling a Charlie Shackelford. V jejich práci si naprosto ujíždím, je to dokonalá souhra, jedna kytara tvoří dole základní hutnou stěnu a hluboké sekance, druhá na ní vytváří obrazce nálad. Někdy jen tak zevluje, rozvíjí hlavní motiv a táhlé harmonie, nebo se obě odpíchnou a najednou proplétají vlastní melodie kolem hlavní osy skladby.

 

V konečném sumáři mi vychází nakažlivě poslouchatelná, ponurá, melancholická, doom deska, jak pro labužníky stylu, tak i pro náhodné kolemjdoucí, kteří se k tomuto CD dostanou. Nevzdávejte to po prvním poslechu, pokuste se případně znovu s jinou náladou a rozjitřenou myslí, která potřebuje zhojit rány, způsobené moderní rychlou dobou. Není co ztratit, s Daylight Dies lze pouze získat. Není třeba báti se neznámého, ponořte se do „Dismantling Devotion“. Věřím, že nad hladinu - pro nadechnutí - nepůjdete celou hodinu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

maar / 5.11.12 11:25odpovědět

Pro mě je to docela objev ... po poslechu téhle platňě a nejnovější "A frail becoming" docela čumím. V podstatě nechápu, co mě na tom baví:))) Melodický stokrát hraný melodie, nijak objevnej hlas a celkem standardizovanej (v rámci žánru) sound a přesto je to kompaktní a hrozně poslouchatelná věc. A máš pravdu, je to hodně podzimní a zimní kapela:)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky