Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Déhà - Decadanse

DéhàDecadanse

Garmfrost2.8.2022
Zdroj: CD, 6-panelový digipak / promo od vydavatele, bandcamp
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Dvě dlouhá pekla plná řezby, mašinek, temné přímočarosti i rozvášněné avantgardy.

Někdo spočítal všechny nahrávky a projekty, na kterých se podílel, respektive všechny vytvořil sám - belgický (bulharský) démon Olmo Lipani zvaný Déhà. Nestačil jsem se divit. Jestli stopro můžu věřit metalovým archívům, jedná se o padesát projektů během nějakých, já nevím, patnácti let a s nimi tuny nahrávek. Uf! Podobných bláznů a idiotů jsou mraky, nicméně tento ďábel patří do zvláštní sorty. Většinu asi nebudete znát, ale některé určitě jo. Jmenujme The Nest, Cult of Erinyes, Clouds nebo v roli hosta v takových pojmech jako Bekëth Nexëhmü, Eye of Solitude nebo Muvitium. Tam bubnoval, tudle zpíval, mrskal kytaru, basu nebo jel na piano. Prostě bourák.

 

Vzal jsem jako výzvu recenzovat Decadanse. Před nějakým půlrokem nebo tak nějak jsem psal recenzi na tohle album pro Unholy Pagan Fire a sázel se sám se sebou, jak na mě bude působit za pár měsíců a kolik desek Déhà za tu dobu natočí. A v jakém stylu. Jeho rejstřík je totiž stejně šílený jako jeho seznam. Nalezneme v něm blackovky, doomovky, ambient, industriální tucanice nebo kolosální symfonie. Ani v rámci Déhà nelze čekat jednotný styl. Decadanse oplývající pouhými dvěma skladbami nabízí všechno možné jen ne klasický metalový vzorec.

 

deha

 

Dvacetiminutové zběsilosti jsou plné black/deathové řezby, avantgardních mimózních přešlapů i přesně daných konceptů. V obou skladbách se toho děje tolik, že nelze po pár posleších čekat, že bude všechno jasné. Zkušenému a vnímavému posluchači Déhà přitom není schopný/ochotný nic ulehčit ani nabídnout to, co doposud neslyšel. The Devil's Science tento příběh naplní bez možnosti vydechnutí. Tuc, tuc střídá děsivá smažba a vše vyvěrá v prog/avant jednoduchém liskanci s perfektně čistým/hrubiánským zpěvem. Zvuk kytar a způsob bicích spíše směřuje k deathové surovosti, avšak k jeho smrtícímu stylu má na hony daleko. I Am The Death nekulhá za svým předchůdcem. Ještě delší vypalovačka začíná afektovanou kytarou, echem a hallem. Vesmírný dusot je promísen démonickým šklebem, zlou veselostí a vše podané s uměleckým přesahem. Dlouho se rozjíždí, vyřvává, haleká, doomuje… a pak šupa. Déhà zpívá naprosto suverénně stejně, jako když řve. Pomalé tempo s rozjíždějícím efektem vydrží skladbě do třetiny. Pak se nervně rozcuká a prásk! Kdo se to směje?

 

 

Chtěl bych mít procento zápalu, génia nebo aspoň nadšení co Déhà a mrskat desky s lehkostí jako on. Pecka! Už poslouchám Averses, což je další deska tohoto projektu a jedná se o naprosto odlišný styl. Mrazivý, atmosférický black bez mašinek, doomu a avantgardy. Co bude dál? Takové magory jednoznačně miluju!!!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky