Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Denouncement Pyre - Forever Burning

Denouncement PyreForever Burning

Garmfrost4.7.2022
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Nálada Forever Burning je hnána surovým tlakem doprovázeným melodiemi, thrashem, old schoolem i modernou.

Pro australské Denouncement Pyre mám velkou slabost. Učarovali mi už v dobách působení Mortem zine pro svou neurvalou zuřivost, přičemž dokázali působit sympaticky a vše doprovázeli výtečným hráčskou šikovností. Do blackového a deathového vztekání míchali chutné thrashové koření, díky kterému jejich skladby stále zní příjemně oldschoolově. Vysokou laťku si nastavili šest let starou Black Sun Unbound, s níž zažili svůj první vrchol. Bylo tedy otázkou, zda se jim podaří na vrcholu zůstat, nebo půjdou dál. Výš nebo níž?

 

Cesta Denouncement Pyre jde v současnosti přesně prostředkem. Forever Burning nepřináší nic moc nového. Je to jako vrátit se po letech cestování do svého pěkného domu, kde se nic nezměnilo. Vše je perfektní, cítíte se uvnitř hodně dobře a nic vás nepřekvapuje, ani neštve. S trochou nadsázky by se dalo říct, že jediná novinka v táboře kapely je nový vydavatel. Label Agonia Records věděl moc dobře, koho si dotáhl do stáje. A je sympatické, že přechod pod jinou značku nezanechal na stylu Denouncement Pyre žádný stín.

 

denouncementpyre

 

Album zdobí působivý, lehce kýčovitý obal, na kterém lze spatřit obraz božstva, jeho kněze a dav poddaných. Téma, jež zavání opakováním, avšak je stále aktuální. Hašišáci z Denouncement Pyre ovšem nikoho vzývat nebudou. Vzhledem k obalu bych čekal pokusy o vznešenou náladičku, symfo prvky s chorály… To naštěstí nehrozí. Forever Burning je ryze kytarová řezba. A když říkám řezba, myslím řezba. Kytary se s ničím nepářou. Do ostrých kil, sekaček a sypanic se sólo či jakákoliv vyhrávka zatoulá docela často. Ozvláštní tak všechen ten randál. I když randál… To bych klukům dost křivdil. Jak strunové tak rytmické nástroje bravurně zvládají a stejně tak i tvůrčí, respektive aranžérské schopnosti mají v malíčku. Nechci tvrdit, že hrají kdo ví jaký technický metal, ale nebojí se zabrousit i do tohoto hájenství. Ostatně jejich příznivci ví, o čem mluvím.

 

Velkým kladem je lidová stopáž nahrávky. Osm skladeb rozprostřených v čtyřiceti minutách je právě tak akorát. Nepůsobí krátce ani zdlouhavě. Tvrdit, že se nic nezměnilo, by mohlo být nepřesné. Během naposlouchávání a odbourání pocitu stagnace jsem si uvědomil, že si na mnoha místech pobrukuju spolu s D., a rovněž si všímám větší chytlavosti některých nápadů. Ano, oproti minulosti přibylo lidštějších melodií. Sem tam ostrou žranicí problesknou barvitější chutě, aniž by kapela slevila ze své podstaty. Nepotřebuje se zaprodat ničemu a nikomu. Vše je podáno poctivě. Takže ano, Denouncement Pyre nestagnují. Zdánlivě hrají pořád to samé, ale tím, že vylepšují své řemeslo, přibývají možnosti jak svou hudbu ozvláštnit. Výsledkem jsou takové skladby jako Burn This World and Start Again, jejíž závěr mi evokuje melodičtější odnož švédského black metalu. Na druhou stranu The Opposer of Light nebo Tongues Stretched for Salvation se svými sypanicemi a tlakem žádnou melodikou odpočívárnu nenabízí.

 

 

Forever Burning je albem různorodým i sevřeným. Ve vyrovnaném vesmíru najdou prostor i stylově odlišné pocity. Kapela vše bravurně kočíruje. Jednotícím prvkem je zvukový kabát. V něm nenajdete žádnou odbočku. Vše je hnáno surovým naturelem. Žádné jemnější a brutálnější. Pořád mazec!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky