Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Další z došlých nahrávek na recenzi je debutní deska opavské metalové kapely Apathy Again, která sice funguje pouze několik málo let, ale jejím členům je víc, než by si člověk podle toho myslel. Pokud bylo nějaké předchozí angažmá, nenašel jsem ho u nikoho s výjimkou vokalisty Zdeňka Slaniny, který to táhl poměrně dlouho v kapele Insane. Ostatně její další inkarnaci - kapelu Scars of the Insane, už bez Zdeňka - jsem tu propíral před krátkým časem (ZDE).

Pokud jsem v úvodním odstavci narážel na věk zúčastněných, nemyslel jsem tím nic snadno zneužitelného. Mířil jsem naopak k tomu, že hudební směřování Apathy Again nebude žádná metalová moderna, ale spíš pohled upřený k extrémnější klasice, vyplývající z přirozeného nadšení pro podobný typ muziky. Takže zapomeňte na kalkuly a zapomeňte na trendy. Tohle je čistokrevný underground dělaný s láskou k věci a bez postranních úmyslů. Bohužel ale zapomeňte i na jakoukoliv další přidanou hodnotu, než jakou podobně zahraný underground může mít. Nemá.

Deska Mechanic dosahuje naprosto akorátních 38 minut a píšu to ze dvou důvodů - zaprvé to pro podobnou muziku prostě stačí (za to „podobnou“ si dosaďte něco na způsob groove metalu) a zadruhé bych víc nevydržel. Bez urážky.

Zásadní katastrofou této nahrávky je totiž její zvuk, za nějž poděkujme Martinu Roženekovi z GM Studio Jablunkov, kterého tímto zdravím a řadím do svého osobního seznamu nepřátel dobré hudby. Docela by mě zajímalo, jestli takhle přehulený a ve výsledku roztrhaný zvuk (hlavně bicí) byl záměr, omyl, něčí pomsta za nezaplacený honorář, protože mi stále nedává smysl, že by tohle chtěl někdo dobrovolně a cíleně a ještě za to platil.

Hudebním obsahem je valivější forma metalu dosahující maximálně středního tempa, spíš méně, s drnčivou a poměrně vytaženou basou. Z tohoto pohledu není žánrové vymezení rozhodně jednoznačné a východisko v podobě „ani ryba ani rak“ se vyloženě nabízí. To nepíšu proto, že by to bylo špatně. Jen pokud prostě čekáte něco čistokrevného (death metal, thrash metal), tak se nedivte, že se nedočkáte. Já vás varoval. Pokud bych měl přirovnávat, budu na vážkách, ale v jeden moment mě napadli lehce zrychlení Crowbar. Hodně přibližně...

Skladatelsky Apathy Again nepředvádí žádný progres a více méně hrnou to své jisté od začátku do konce. Opakuju to opět - tohle je underground, kde nadšení převažuje nad schopnostmi, a přikládat argumenty na váhy můžete každý sám podle osobních priorit. Osobně bych uvítal větší snahu se oprostit od žánrových klišé, trochu nápaditější riffování a vůbec trochu víc fantazie, kterou lze vystopovat maximálně ve vrstvení vokálních stop (Second Is Rising). Ten groove metal tam nahoře jsem totiž nezmiňoval jen tak pro nic za nic, deska Mechanic totiž na nic jiného než na groove nesází. A to samozřejmě není mnoho.

Nicméně pochvalu zaslouží alespoň zpracování titulního obrázku, které sice není kdovíjak originální, ale svou jednoduchou symbolikou mě vůbec neuráží. Bohužel, stejně střídmý přístup útroby 6-panelového digipaku už nepostihl, takže ten hýří barvami jak laciná pouťová atrakce a celkový dojem je tak trochu schizofrenie.