Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dewdrop - In Sump No One Can Hear You Scream

DewdropIn Sump No One Can Hear You Scream

Jirka D.17.5.2019
Zdroj: CD v jewelcase (# ISP049) // promo od kapely
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm
VERDIKT: Deska In Sump No One Can Hear You je žánrová, nepřekvapující, a to i pro toho (možná proto?), kdo daný žánr nijak zvlášť nesleduje. Což je v důsledku naprosto v pohodě.

Kapela Dewdrop, podle BZ profilu z Nového Města nad Metují, patří přesně do toho ranku kapel, které bych označil jako not my cup of tea, ale které si sem tam, v naprosto nepravidelných dávkách a z rozumově nevysvětlitelných příčin rád pustím k tělu. Tedy rád. Prostě pustím a podle toho, jak kdo zrovna hraje a jaké je venku počasí, se následně odvíjejí mé dojmy. Ty z desky In Sump No One Can Hear You patří k těm lepším a ač to tak dopředu nevypadalo (pokud jsem o tom dopředu vůbec nějak přemýšlel), tohle album jsem si pro účely recenze docela užíval.

 

Proč? Protože nevymýšlí nic, co by pro muziku na pomezí death / grindu neplatilo jako berná mince a omezuje se na funkční a ověřené postupy, které mají svou váhu. Taky proto, že má střídmých čtyřiadvacet minut a že kromě dvou skladeb přes tři minuty, u nichž je znát, že se v druhé půlce slyšitelně vyčerpávají, se velká většina všeho omezuje na rychlopalné věci mezi minutou a dvěma. A taky proto, že se nejde do extrémů hudebních ani textových, a že pokud je v textech ukryta nějaká nechutná gore tematika, nenašel jsem ji (což není divu, když jsem ji nehledal). Takže mě deska v podstatě v ničem neodpuzuje.

 

Dewdrop band

 

Album nejpřesvědčivěji funguje v rytmicky svižnějších pasážích, věrných žánrovým tradicím, a naopak o kredit přichází z mého pohledu v místech, kde zpomaluje do houpavých rytmů běžných v deathcoru. Pomalejší místa albu nesvědčí a na můj vkus až příliš narušují jeho přirozený spád. Navíc právě v těchto momentech vokalista používá jinou hlasovou polohu, se kterou opět svádím lehký souboj. Ostatně těch hlasových fantazií je na nahrávce několik a po pravdě si nemyslím, že to pro ni představuje jakoukoliv přidanou hodnotu. V tomto ohledu mi jako nejčistší řešení přijde žánrově tradiční a vyzkoušená ukvičená poloha, kterou si přirovnejte, k čemu chcete.

 

O technické stránce desky se toho v bookletu moc nedočtete, snad jen na zadní straně uvedené logo Street Sound Recording Studio představuje možnou informaci, kde začít pátrat. Každopádně na zvuku desky mě nepřekvapuje nic - ani jeho mohutnost, ani jeho natlakování, ani jeho „moderní“ čistota. Naopak, co mě překvapuje, je baskytara, která je buď hrozně utopená, anebo prostě není. Nevím, ale není ji slyšet ... což naprosto neplatí o podladěných kytarách, jejichž booster místy válcuje všechno okolo. Naopak docela dobře fungují krátké mezihry (v tracklistu první a sedmá položka), postavené někde na pomezí elektroniky a samplů (ne, není to Ahumado Granujo), jejichž přítomnost jinak dost nekompromisní album fajným způsobem oživuje.

 

Závěr z poslechu alespoň pro mě nepředstavuje zásadní a vlastně ani malou přestavbu mých osobních hudebních hodnot. Deska In Sump No One Can Hear You je žánrová, nepřekvapující, a to i pro toho (možná proto?), kdo daný žánr nijak zvlášť nesleduje. Jak jsem psal v úvodu - pro účely recenze fajn zkušenost. A tím to celé skončím.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky