Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Mé dnešní pozastavení bude nad novou deskou kapely Dirty Old Dogs z Olomouce. Jejich promo deska se mi dostala do rukou doslova žhavá a krásně vonící. No ano, nejsem daleko od pravdy, že tahle deska si rozumí s ohněm. Jejím motivem je očista ohněm, spálení mostů z minulosti a nastavení nového směřování kapely. A už jen prostý fakt, že booklet byl vyuzen tak, abych oheň skutečně ucítil, mnohé naznačuje.

Dirty Old Dogs rozhodně prodělali velký posun. Stala se z nich bluesová parta, která už nečerpá z flanelových košil, ale spíše z Cavea či Lanegana. Je hypnotická, uhrančivá a hluboká. Nesnaží se zalíbit velkými refrény, netlačí na pilu ostrými kytarovými výjezdy. Tohle je zaprášená westernová aura, kterou kapela rozvíjí pozoruhodně zajímavým a mnohdy až neuvěřitelně silným způsobem. 

Čtveřice přiznává, že hlavním motorem desky byl frontman Tomm Prochazka, který se po nemoci hlasivek paradoxně vyzpíval novým směrem. Umí prodat své charisma a dělá to s ukázkovým nadhledem, jaký mnoha zdejším hlasům prostě chybí. Výborně se hodí do jejich temné muziky, prostoupené aurou westernově špinavých písní, které jsou osudové už z principu. Ta muzika se zdá být pro kapelu rituálem, kdy se zbavují starých okovů a prochází očistným ohněm. Na desce slyšíme hrát ještě bubeníka Vojtěcha Pietra, který už s kapelou nehraje – i tohle je třeba ponechat za sebou. Já v tom slyším i osamělost a bolest z časů epidemie, která zasáhla vnitřně všechny z nás. Včetně kapely, která se rozhodla postavit se všem diskomfortům doby čelem. Políbili hada na jazyk. 

Skladby mají duši, nejsou to jen vybrnkávačky s prostoduchým dějem. Za pomoci minima prostředků je docíleno maximálního efektu. Na to, jak mladí kluci jsou, dokázali vytvořit spojení s bluesovými kořeny mimořádně přesvědčivě. Snad až jako by tohle hráli už léta. Slovy kytaristy: „Téměř všechny skladby pocházejí ze základní vize jednoho člověka. Ostatní se pak snaží svým umem dokreslit tu vizi do konečného tvaru a nejvíce se přiblížit originální ideji. Být tak dobrým námořníkem, jak to jen jde.“ 

Vyzdvihuji výbornou klipovou One Day, na které je cítit ta nejsilnější stránka jejich současné tvorby, ponořená do temný a pomalých rytmů. Často jen hlas, ozvěny strun a tušený rytmus. Syntenzátorové plochy a špína z koňských kopyt, či snad vůně kůže, omotané kolem úchopu volantu. Sevřenost kapely, cit pro skvělé načasování. Dva roky práce na materiálu, který potřeboval správné rozpoložení a uzrál až do tohoto stádia. Je toho v tom hodně, když se to umí podat. Řada metalových fans, co mají rádi Darskiho projekt Me and That Man tady najde to své. 

Oceňuji výborné provedení desky, jejíž fotky najdete rozházené v této recenzi. Můj názor již znáte a není potřeba desku obracet kolem dokola, abych si byl její kvalitou jistý ještě víc. Podobně, jako jsem chválil jinou formu blues od též českých Band Of Heysek, chválím i zde. 

Za mne rozhodně slibně nakročeno k věcem budoucím, které mohou být ještě větší než dnes. Čiré písničkářství ve vytříbeném podání, co mi udělalo opravdu radost.