Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
dISHARMONY  - Pendulum

dISHARMONY Pendulum

Victimer19.1.2024
Zdroj: flac / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Osud určí kyvadlo a spojí všechny pochyby a sny do reality prostorového zvuku Disharmony. Atmosférické elektroniky první jakosti.

Loňské ticho kolem labelu Aliens Production je moje vlastní neschopnost a nové album Disharmony ji konečně prolomilo. Vnitřně jsem byl naladěn na jinou notu, ta atmosféricky elektronická byla na druhé koleji. To se teď ale mění. Dvojice mozků Ryby / Headdreamer je velmi aktivní, zejména Rybyho projekt Triode se za poslední měsíce připomněl hned několikrát. Zajímavé, jak rozdílně na mě práce obou pánů působí. Headdreamerovo děcko mě nikdy moc nebralo, v Rybyho konstrukcích si nacházím víc. Dohromady jsou to ale Disharmony, jedno z největších jmen podzemní elektroniky ze Slovenska. Spojení děsivých a sladkých harmonií, pro které mám slabost a s každým novým dílkem přichází chuť se do něj naplno dostat.


Pendulum vychází dva a půl roku po kladně přijatém a za mě nejlepším albu Disharmony, Resonance. Na něm elektronika Disharmony působí nejdospěleji, její atraktivita je na topu. Dnes je k mání nová porce typického Disharmony rukopisu, dvanáctka kompozic vybarvených do tradičních disharmonických odstínů. Silně atmosférická paleta prostorovosti, do které buší těžké kusy na okraji industrializace a vokál androidů. Čas měří kyvadlo a styl Disharmony zase schopnost dát v jeden celek náladovou éteričnost a tepající hrubost. Pendulum pokračuje v atraktivitě Resonance, rozvíjí dál zvuk, spojuje a vytváří nové možnosti, kam jej posouvat. Je to znovu o emocích, zbořených nadějích, futurismu a krajně příjemnému objetí z míst, kde chuť tančit přeruší kyvadlo podzemí.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/disharmony%20band%2023.jpg


Disharmony zaměstnávají smysly, mozek a už tradičně vyplňují představivost. Jejich sny jsou plné propadů a kruté bolesti. A stejně tak jsou postaveny na zálibě vidět vše z jiné perspektivy. V dobrém i ve zlém. Protiklady vládnou a protiklady byly vždy kořením Disharmony. Na Pendulum mě baví studovat zvuk, jeho proměnující se prostor. Rozsah, amplitudu. Slyšet přitažlivost, která se ztrácí ve studených koridorech a plazí se jako stín v příšeří. Pokud jsem zmínil atraktivitu, Pendulum jí od poslední zastávky ještě přidává. Nové album se poslouchá moc dobře a hledat v něm všechny rozlomené harmonie je vyloženě dobrodružství.


Pendulum je kompaktní nahrávka. Ztmelená sonická výprava do temných zákoutí sci-fi krajiny. Vypichovat jednotlivé zastávky je zavádějící, album si užívám jako celek a společníkem je mi na různých místech. Ta svá svérázná si pak tvoří hudba sama. Disharmony se čím dál více daří do svých typických zvukových modulů přidávat motivy, které to jejich území pořád nafukuje. Dnes je zvuk kapely opravdu výrazný. Neomezuje se na známé postupy, byť je jimi prostoupen, ale bují v něm chuť experimentovat, hledat. Může do sebe absorbovat frekvence sólových projektů obou autorů a pak je definovat zvukem Disharmony. Jako třeba sakrální motiv v Broken paths of souls. A to jsem říkal, že se nevyplatí nic vypichovat. Chyba lávky. Co třeba slovenština v Rotted spinal cord? Taky zní jako protiklad. Jako kus folklóru v orbitálním prostoru.

 


Narostlý a obohacený sound nových Disharmony je hlavním znakem Pendulum. Charakter alba je o tom držet tvář a přitom ji retušovat. Disharmony si svůj sound stráží a neopouští jej, je to jejich výsadní území. Rádi jej ale přetváří. Pendulum je kompozičně ještě dál než Resonance, a poslechy alba stále rostou. V minulosti jsem tento projekt bral víc jako možnost naplnit tvrdou elektroniku atmosféričností, ale jen na lokální úrovni. Což není myšleno nezdvořile, prostě to tak bylo. S Resonance se tento pocit částečně rozplynul a s Pendulum asi definitivně padá. Ta prostorovost ho ubíjí.


Pendulum je hodina temné a náladové syntetiky na úrovni. Se spoustou chytlavých motivů, zvukových vychytávek a vybídnutí k novým příběhům vzniklým na starých základech. Album ukazuje na pomíjivost člověka v nekonečnosti času, který na vše dohlíží. Na naše mizerné existence a kolik promarněnosti jsme za svůj život schopni utratit. Stejně tak ale připomíná, že čas lze využívat smysluplně. A jako smysluplnou bych viděl celou kolekci Pendulum. Její velký rozměr, obsáhlost a sdělení. Disharmony vytáhli svou nejlepší kartu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky