Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dream Unending - Song of Salvation

Dream UnendingSong of Salvation

Sarapis30.5.2024
Zdroj: mp3, bandcamp, CD
Posloucháno na: PC, mp3 player, Yamaha player // AKG K240, bedny Canton
VERDIKT: Doom metal nacucaný emocemi z různých rovin reality.

Funerální doom metal je jako vetchý kostelník, který nikam nespěchá. Šourá se po nádvoří, chroptí si pod vousy poznámky chlípného samotáře a to, co chatrným sluchem vnímá z dáli, je ozvěna varhanního recitálu, který se nese po větru jako doprovod na onen svět. Když se zadaří, sledujete jeho one-man show se skelným pohledem a pokleslou bradou a nevnímáte, jak ten čas běží. Někdy se ale jen tak lehce nedozvoníte. Bušíte do vrat, stařec se blíží, klíče mu chrastí u stehen, už z dálky je pěkně cítit, ale kde sakra je? Chcete ho někde za zdí chytnout za ucho a křiknout “dělej, kurva, nemám na to celej den!” Ano, i to se může stát. Někdy to prostě nelepí a zhouba se táhne.

 

Proto se občas obracím i na kapely, které k žánru přistupují trochu progresivně. Dream Unending nejsou vyloženě průkopníci, ale svým debutem Tide Turns Eternal ukázali prstem na cestu, která sice ctí žánrovou vrstevnici, ale znenadání mine ušlapanou pěšinu a vrátí se na ni až po několika zátočinách, bůhví odkud. Projít se po jejich zcestné stezce znamená schytat pár štípanců od neznámého hmyzu, vymést kdejaké bodláčí a zabahnit si podrážky, ale za to dobrodružství to rozhodně stojí.

 

 

 

Dream Unending čerpají z doomu základní atributy jako pomalé tempo, těžká kila, záhrobní chropot a ponurou atmosféru s veškerou tíží, kterou na svých bedrech unesou. Co s tím dělají pak, to je mi záhadou, ale z kohoutku nakonec odkapává nektar, který občas jako by pocházel spíš z roviny snění než bdění. Album je nabité emocemi, které se přelévají z jednoho konce na druhý jako nálady v hlavě hormonálně nestabilního pubescenta. Co by jeho rodiče dokázalo přimět k zakoupení brokovnice, to je na nahrávce vzrušující sjezd z kopce s úmorným výstupem zpátky na vrchol. V klidnějších, nebesky vláčných okamžicích to na jazyku zajiskří chutěmi po staré Anathemě - recitativ, éterické klávesy v dálce, hypnotické arpeggio … ano, to by šlo! V ostřejších momentech, kdy se potácíte v hlubinách ledového oceánu a pod útoky ostrých kytar a dusivého murmuru dychtíte po hladině, je pachuť naopak výrazně zhoubnější. Co vás přimáčkne ke dnu, jsou podobně chorobné zárodky, s jakými operují například veteráni Evoken a jim příbuzní záhrobní eskamotéři.

 

 

Song of Salvation není dlouhé album. Na poměry žánru je to spíš rozumný doušek přírodní funerální vody, v níž se to těžkými kovy jenom hemží. Dvě epické skladby Song of Salvation a Ecstatic Reign ční na obou krajích alba jako dva mohutné pilíře, mezi nimiž se prohání drobotina, která se dorozumívá hlavně řečí kytarového pábení, jinak většinou drží jazyk za zuby a kypří půdu pro nástup velkého finále. V této fázi alba dochází logicky k poklesu tlaku ve strojovně a mít to delšího trvání, tak by ani pohotový zásah kotelníka nezachránil chcípnutí motoru. Ten odhazuje cigaretu a pádí k lopatě za pět minut dvanáct. Mezi řádky prosvítá podezření, jestli střed nahrávky není jen kompars ke dvěma titánům v hlavních rolích, ale jedním dechem dodávám, že to mou náklonnost k albu poznamenává jen nepatrně. Však to vidíte ve štedrém hodnocení. Dream Unending se ve své emocionální turistice vyznají jako zkušení šerpové a ať už máte před sebou výstup na vrchol nebeské klenby nebo sestup do tmavých údolí, na jejich bezpečné vedení se můžete spolehnout. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 31.5.24 6:49odpovědět

Budu se tady k té kapele muset vrátit a zkusit to znovu. Ta minulá deska mě nebrala a přitom to vypadá, že o něco přicházím.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky