Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
DROTT - Orcus

DROTTOrcus

Victimer6.12.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Cesta do podsvětí rukou vyklidněných a s experimenty laškujících prog rockerů.

Za nově vzniklým projektem Drott stojí norští muzikanti Arve Isdal (Enslaved), Ivar Thormodsæter (Ulver) a hráč na violoncello Matias Monsen. Což samo o sobě bude poutat pozornost těch, kteří sledují severskou metalovou, potažmo post-metalovou a experimentální scénu. Pánové se skrze jméno Drott pohybují na hraně prog rockové křehkosti, nebojí se koketovat s prvky jazzu a klasické hudby, stejně jako zapojit širší zvukové plochy a nechat rozeznít svou experimentální povahu. Mezi tím je to zrovna tak nepřeslechnutelný důraz na odkazy domácích tradic a taky slušný krajíc temnoty, co jemně progujícím vlnkám kříží cestu. Drott se tak prezentují jako experimentálně rockové těleso, které zkouší spojit sny a neklid v jedné rovině. 99% hudby kapely je instrumentální, vokál se objeví jen opravdu svátečně, vlastně jen jednou v nejodpíchlejší skladbě Katabasis.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/drottband.jpg


Kapela vznikla teprve před rokem a první vypuštěnou nahrávkou bylo eponymní EP. Nové album Orcus je už podle názvu koncepční dílo. Orcus je v římské mytologii bůh smrti a vládce podsvětí a právě do tohoto prostředí Drott skladbu po skladbě míří a předávají nám své svědectví. Sami o sobě pak mluví jako o hledačích světla ve tmě. Na tom by nebylo nic nepřitažlivého, až na to že jsem už na pár takových hledačů, co se pojmenovali úplně stejně nejednou narazil. Naštěstí se během poslechu alba Orcus dostaneme od fádních větiček dál, minimálně se opravdu podíváme na kraj toho fantaskního světa pod námi. Díky Drott můžeme pohlédnout do tváře samotné smrti v tak trochu jiném provedení, než jsme asi normálně zvyklí.


Hudba Drott není žádná depka, ale symbolizuje stíny vymalované do barevných mozaik. Může se zdát, že ten výsledný odstín je víc do šeda, ale pořád kolem něj probleskují další barvy a motivy. Orcus je svěží deska, ve svém minimalismu hezky vrstevnatá, probouzející různé nuance a hlavně jde o spojující záležitost. Najdeme na ní prvky spjaté s norskou tradiční hudbou a stejně tak kus světa, například dálný východ  (By the Lunar Lake). Je na ní špetka avantgardy, má i jazzový feeling a nebojí se ani písničky, která je v první řadě jednoduchá a chytlavá. Když jsem mluvil o spojení s temnotou, ty zlověstně znějící kousky představuje závěrečná titulní skladba a ještě před ní dvě obskurnější záležitosti - The Marauders a Psychopomp. Co se týká poslední skladby, tady můžeme zcela otevřeně mluvit o metalovém zakončení desky. The Marauders na to jde přes nasupenou avantgardu a v Psychopomp je probuzena tma jako taková, samotný chřtán podzemní sluje.


Ale ta tmavost je jen jedna stránka alba. Pak jsou tu skladby, které nad vším tím zíráním do hlubiny staví na hravosti a chuti se vznášet. Mám na mysli atmosféricky zatěžkanou Arch of Gloom, v pinkfloydích krajinách se procházející "gazpachovinu" Grey Gull, nebo je tu ona vokálem vybavená Katabasis, v případě této desky pedál na podlaze a reklama na energii. Ta pravá energie alba Orcus ale promlouvá z pozadí, našeptává. Libuje si v instrumentálním promítání na plátno, kde se zobrazuje obsáhlejší příběh, než se v jeho původně skromném nastavení mohlo zdát. Drott nám toho během Orcus říkají docela dost a byť se ani oni nevyhnou malým krizím, pořád beru jejich práci jako svéráznou a obohacující. A není to samozřejmě jen o tom, kdo za tím stojí. Vyjádřit pak číslem desku založenou na pocitech a abstraktních chvilkách je vždycky trochu křečovité. Řečeno lakonicky, nad 80 jsem se nedostal ani jednou a bylo i hůř, než jaký je výsledek. Takže je to snad spravedlivé.

 


Jestli je mi na Orcus něco cizí, je to její nenápadnost. Musím vážně zabrat, abych si dokázal vyslechnout vše, co mi nabízí. Stálo mě to dost sil a přiznávám i přemáhání, odměna se však dostavila. Ale pořád se mi stává, že děj alba začne v jistém okamžiku jen tak suše klouzat a že mi něco uniká. Nebo nenutí k tomu být plně soustředěn, zahloubán. Svádí to k myšlence, že ani Orcus se nevyhnulo malé inspirační zatmění. Ale jsou to jen chvilková vypadnutí z příběhu, místa, kde se to jako by drolí. Jak jsem psal výše, Drott jsou především o spojování a na tom se nic nemění. Hlavně mohou být do budoucna ještě silnější a pokud se dočkáme nějakého pokračování (rozhodně jsem pro), očekávám další prohloubení jak po stránce hudební, tak po té emoční. Jsou pro to všechny předpoklady, je z čeho brát.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 8.12.21 13:00odpovědět

Skvělá deska, hodně barevná. Vůbec bych na ní nepoznal rukopisy těch, co za tím stojí. Je to jiný ve všech směrech. Myšleno v dobrém.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky