Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Earth - Full Upon Her Burning Lips

EarthFull Upon Her Burning Lips

Jirka D.17.7.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Současní Earth se opět uzavírají sami do sebe a neservírují nikomu nic. Zůstávají sví, nenabízí se a nikoho o nic neprosí.

Nová deska Earth byla a je trošku oříšek, který nám putoval po redakci (no dobře, přeháním, dva z redakce jsme si ji přehrávali) a nikdo se pořádně neměl k tomu s ním nějak naložit. Album oficiálně vyšlo koncem května na Sargent House, odkaz na digitální soubory došel už nějaký čas před tím, ale dokopat se k sepsání několika slov ... to byla ještě dlouhá cesta. Důvodů, proč se věci vyvíjely tímto podivným způsobem, by se jistě našlo několik, ale takhle z voleje mě napadá jeden, a ten slyší na jméno Primitive and Deadly.

 

Řekl bych to asi tak, že obecně mám u Earth raději desky, které nejsou úplně instrumentální, a kde se pokud možno co nejvíc zpívá. Pentastar, jasně, to je jedna z nich, stará klasika a krok zásadně jinam, když si uvědomíme, že před ní duněla díla Earth 2 a Phase 3. No a předchozí deska? Dvě skladby nazpívané Markem Laneganem, jedna Rabi Shabeen Qazi, pastva pro uši a opět úplně jiní, píšničkoví a neskutečně uvolnění Earth. Nota bene po předchozí nemastné neslané dvojici Angels And Darkness s jednoznačně slabým kusem číslo dva, to byl impulz, který mi v žilách opět naplno rozproudil zájem o tuhle neotřelou kapelu.

 

Earth už jsou zase dva. Respektive Earth jsou především Dylan Carlson a už nějaký čas (od Hex) Adrienne Davies. Oba jsou na obálce nového alba a nemyslím si, že by to byla povedená obálka, protože ve mně je tak nějak zakořeněný předsudek, že fotit se na obálku může jen Michael Jackson. A pak už nikdo. Ale budiž, jsou tam.

 

Earth band

 

Zatím jediná recenze vložená na Encyclopedia Metalum je nadepsaná Returning home to doom..., z čehož si lze odnést především ten poznatek, že Earth nepokračují ve směřování zpívaných písniček Primitive and Deadly, i když například zvuk kytary je přesně tentýž nebo hodně podobný, a ta návaznost tam je slyšet hodně. Nicméně zcela opouští (protentokrát) zpěv a všech deset skladeb představuje čistě instrumentální meditaci, na kterou si vyčleňte hodinku a tři minuty času. Na druhou stranu ale nečekejte návrat do úplných počátků (před Pentastar), na to už jsou Earth úplně jinde, doba je jinde a Sunn O))) jsou jen jedni.

 

Full Upon Her Burning Lips především příjemně plyne. Mnohem víc než z dronu si jejich aktuální hudební nátura bere z psychedelie (tady žádné překvapení), kytarové stopy se působivě proplétají, rozvíjí lehké melodie a při poslechu nutí přivírat oči. Je v tom kus meditace, je v tom hodně odpočinku, nekonfliktního hudebního sentimentu, ale současně i docela málo něčeho, co by vás skutečně chytlo za uši nebo zcela pohltilo bez ohledu na objektivní pravdy (tak jako u Hex). Skladby jako Exaltation of Larks se zjeví, jsou a pak skončí, a vy pořádně ani nevíte, jestli se vám to celé jenom nezdálo. Když bych to měl celé shrnout, albu chybí nějaký zásadní moment, což v případě Earth může působit jako pěkná blbost, ale mám tím namysli jakýkoliv (nejen hudební) přesah, který by určoval nejen podstatu desky, ale i vaši reakci na ni.

 

Sám jsem se trochu zarazil nad tím, že z celého toho psaní mi vyplývá jedno jediné slovo, a byl bych hodně nerad, kdyby tom tak skutečně bylo. Earth podle mě nejsou unavení, chci tomu věřit a věřím tomu. Melancholie nemusí znamenat únavu a může v sobě mít mnohem víc vnitřního žáru, než se na první pohled zdá. Jen je prostá pravda, že hledat ten žár v novém albu je oproti tomu předchozímu (nebo i starším) docela složité, byť přiznávám, že to předchozí bylo snadné sousto naservírované na zlatém podnosu. Současní Earth se opět uzavírají sami do sebe a neservírují nikomu nic. Zůstávají sví, nenabízí se a nikoho o nic neprosí.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky