Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Elbe - Eschatology

ElbeEschatology

Garmfrost12.11.2020
Zdroj: mp3 / promo od kapely
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: V Eschatology se snoubí multivesmír s niterným hloubáním. Vše je rozlehlé i pevně sevřené...

Druhé album projektu Elbe se ubírá podstatně odlišnými cestami než debut Sudety. To až na výjimku instrumentálně lákalo posluchače tklivou, zasněnou melancholií, kde není potřeba slov. Vše se tiše vznášelo nad krásnými Jeseníky a jen si tak existovalo. Eschatalogy na post/rockové trylkování nezanevřelo, je stále pevně ukotvené v nádherných kytarových hrátkách. Avšak s ohledem na rozšířenou sestavu a hlavně zakomponování zpěvu do role rovnoprávné části hudební mozaiky šlo očekávat muziky jinou. A právě tak to je.

 

elbe

 

Eschatology je albem temnějším, pochmurnějším a hlavně metalovějším než Sudety. Insomnic dodává Standovým a Martinovým kytarám nový rozměr. Skladby už tak vrstevnaté přesahují hranice neviditelného. Sílu a dominanci ostřejším skladbám prospívají dramatické bicí a důrazná basa. Zejména basa hraje právě tak, jak mám rád. Je dosti vytažená, kytarám ale nijak nezavazí. Brumlá si sametovým hlasem vcelku samostatnou linii. Ano, skladby na Eschatalogy lze poslouchat stopu po stopě se stejným prožitkem stejně jako všechno naráz. Krásně se zde snoubí multivesmír s niterným hloubáním. Přímou cestou do nitra alba se stal klip ke skladbě Looking Back. Předpokládám, že i bez klipu by se stala tou, která mě přivítá a provede albem. Je klidná i bouřlivá, je melancholická, ale přitom veselá. Cítím z ní sounáležitost, o které kapela mluví. Veškerý smutek je smutkem šťastným. Looking Back je nejstravitelnější kompozicí, což nutně neznamená, že nejjednodušší. Je nejzdařilejší. Album samozřejmě není o jedné skladbě. Nejedná se o popovou nahrávku. Velkou skladbou je hned úvodní The Terminal Summit. Má v sobě cosi, co mě dráždí i láká. Zdánlivě laxní atmosféra je stejným podílem smutná i chladná až zlá. Představuje Elbe jako tvrdý metalový band. A vlastně prozrazuje, nebo lépe řečeno naznačuje, co může posluchač čekat dál. Hrany ostré i omleté. Stejně jako Sudety můžeme vnímat filmové scenérie, ale tím všechny styčné body končí.

 

Jednotlivé skladby spolu zdánlivě nesouvisí, deskou se vinou jako zlatá nit to, co jsem popsal výše. Honzův čistý hlas lety hodně zpružněl. Ta tam je nejistota. Najednou nic nebrání, aby svým emocím dal volný průběh, děj se co děj. Stále platí, že jakmile přijdou na řadu growling a řev, vše se posune o tisíce sfér výš. Jeho hlasivky jsou nezemské a já jsem jejich velkým fanouškem.

 

Nicméně tak jak jsem naznačil na začátku, hlavní slovo si berou úžasné kytary. Nevím, jestli bych dokázal ocenit všechny harmonie, co jich na Eschatology jenom je, nebýt Looking Back. Ono album také není pro každodenní poslech a už vůbec ne pro každou chvíli. Byly okamžiky, kdy jsem desku upřímně nesnášel a raději v půlce vypnul. Tíživé skladby jako To The Mountains nebo Jizvy (angličtina je hlavním jazykem desky, ale zaslechneme i mateřštinu) staví při poslechu nejednu překážku. Nepřístupnost je pouze jednou z nich. Nepřekonatelná bolest může být druhou a těžké, proměnlivé melodie klidně třetí. Mým osobním favoritem je předposlední, funerální The After. Osudová nálada, tklivé vyhrávky nad metalovou torturou, hluboký growl s hostující zpěvačkou a jejím nádherným hlasem z ní činí stylový skvost, u kterého mě pokaždé mrazí až k slzám.

 

 

Nové album Eschatalogy se klukům opravdu moc povedlo. Co do něj vložili, se v něm zrcadlí a snad se jim od posluchačů vrátí. Nevím, jestli bude mít každý chuť nořit se do nitra nahrávky a překonávat možné překážky. Je ale pravdou, že je lepší oslovit a dojmout jednoho než pobavit dav.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Gabriel / 2.3.21 17:24odpovědět

Nádhera,klidně se to vyrovná i světovým skupinám typu Russian Circles, Caspian aj. Hlasově taky nádhera, evokuje místy Type O Negative. Kombinace Post Rocku a Doomu v nejvyšší kvalitě

Sorgh / 17.11.20 11:17odpovědět

Ty jo, jsem uchvácen. Sudety nic, ani jiskra, ale tohle mě teda bere...

Wajgl / 13.11.20 14:52odpovědět

Tak u mne je to přesně naopak. Debutové album mě nadchlo, s tímto albem se prostě neumím poprat a nevybavuji si nějaký opravdu silný moment.

Victimer / 12.11.20 4:56odpovědět

Jak mi debut nešel pod vousy, tak mě druhá deska hodně chytla. Ta atmosféra je pohlcující a upřímná. Přidat vokál byla jednoznačně dobrá volba, jako by od začátku Elbe chyběl. Navíc Insomnic šel hodně nahoru. Mám z toho radost.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky