Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Elbe (Elba, Labe) je osada situovaná poblíž Jindřichova v Jeseníkách. Založili ji osadníci z Vrchlabí, odtud tedy nejspíš také pochází tohle jméno, které si člověk zařadí úplně jinam, než mezi jesenické kopce. Kdo někdy projížděl Jindřichovem a moc mu (jako mně) k srdci nepřirostl, určitě uvítá možnost ujít pár kroků a být v náruči krásné přírody a přitom daleko od rekreačních zařízení a mnoha povyků pro nic. Spolu s Elbe je tu šance vyjít si o samotě, ničím a nikým nenásledován, mimo turistické značky, jen s vlastním pocitem, jak si ideálně vyčištit hlavu a oprostit se od shonu všedních dní.

Standa Jelínek je kytarista domovské formace Dying Passion, bydlí v Šumperku a do Labe to má pár kiláků. Zda-li je koncept nového projektu postaven na základech konkrétního prostředí malé vesničky, nebo jen vhodným jménem podtrhuje krajinu hor, ve které se odehrává otisk všech deseti skladeb, to si necháme jako malé tajemství. Spojení dvojice Jelínek - Peřina (Between The Planets) je vyjádřením společného zaujetí pro post rockovou komunitu a náladám typickým právě pro tento styl. Tímto hudebním stylem se také prezentují na albu Sudety a je otázkou nakolik u obou protagonistů přebíjí láska k hudebnímu stylu svojské podání a koncept pobýt pár minut v Jeseníkách.

Výsledek je totiž v tomto směru diskutabilní. Přestože jsou Sudety albem, které nabízí mnoho hezky ošetřených náladových chvilek na vlně rockové psychedelie s lehkým dotekem ambientu, jako průvodce Jeseníky zaujme místní domorodce jen sotva. Je dobré si všímat spíš hudby jako takové a vnímat ji jako podkres k melancholii, která by měla dostat v mysli víc a víc prostoru. Hudba Elbe plyne - to je pro vysvětlení zřejmě to nejpodstatnější. V jistých momentech se trochu spustí (např. Ve směru řeky) a aby ne, když si to situace žádá. Sudety nejsou nutně albem, které pouze kolébá a simuluje člověka ležícího uprostřed louky a těsně před usnutím pozorujícího mraky. Hudba Elbe umí být dvousečná - atmosférická (což vnímejme jako prioritu), ale i ráznější a divočejší. Hory takové ostatně jsou a Jeseníky jsou hory. Problém je v tom, což jsem už výše nakousnul, já tam ty Jeseníky prostě neslyším. Sudety nevnímám jako album, které ukazuje Sudety, ale jako album založené na inspiraci post rockem, kterému jsou nějaké Sudety volné.

Možná jsou poslední věty až moc přísné, ale když vnímám, jak se nakládá s odkazem tak kouzelného místa pomocí bezbřehé fantazie atmosférické muziky a najednou před sebou vidím všechny kouty světa a ne Kouty nad Desnou, je to zklamání. Vše je o míře efektivity a ta se v tomto případě jeví jako polovičatá, pořád se někde ztrácí. Jsou tu slušně rozvíjené nápady, kterým ve větší míře chybí rukopis. Album Sudety je přitom příslibem, které by mohlo otevřít nové možnosti poněkud nepůvodního hudebního malování na šedých zdech a mlhavých údolích a poodhalit skutečnou hloubku duše člověka spjatého s Jeseníky, tedy konkrétním prostředím. Takhle to funguje spíš na bázi melancholicky rockové desky, kterou šoupněme třeba do Sudet a mohlo by to stačit... Ale mně to takto nestačí.

Takové téma si zaslouží víc rozmanitosti a kreativity, víc původnosti, ač se může zdát, že definice jak přehrát atmosféru hor neexistuje. Ono ani tak nejde zrovna o ni, ale o tvůrčí schopnost být samostatný a nedat jen na vodítka. A když už jsem nakousnul tu atmosféru hor, nebudu jmenovat, ale jsou mezi námi takoví, kteří ji v sobě mají... Sudetské splynutí nostalgie a krásy obyčejného, o to však kouzelnějšího místa, je v pojetí dua Jelínek - Peřina jen lehkým pročísnutím spojení člověka s přírodou, které se nabízí z balkónu paneláku a nezní jako skutečné chození po venku.

Hůl však nelámu, to jsem ani nechtěl. Je na čem stavět. Elbe je sympatický projekt, od kterého jsem jen čekal víc, než mi v tuto chvíli dal. A pokud jsem to vzal z té špatné strany a je důležitější, že vítězí fascinace post rockovým žánrem, je pak škoda jej neposunout blíž k nám, do míst, kde jsme skutečně doma.