Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Emma Ruth Rundle - On Dark Horses

Emma Ruth RundleOn Dark Horses

Symptom1.10.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Dobře zpívá i hraje a nevypadá věru zle. Dámy a pánové, nechci se vás dotknout – kdo z vás to má?

Žádné intro, nic, první skladba Fever Dreams neztrácí čas s formalitami a v pěti minutách představí sebe a leccos napoví i o desce samotné. Reproduktory opanuje vzdušný indie-rock s jemnou melodií navrch a „temnější “ notou vespod. Pro lepší představu řekněme, že v porovnání s takovou Chelsea Wolfe, kterou bych postavil na úroveň Vymítače ďábla, je Emma Ruth Rundle ve své temné poloze jen stínem, rozplynuvším se s prvním paprskem světla.

 

Na rovinu – poslech stopy zanechá, ale na vavříny bych to zatím neviděl. Základ skladeb v sobě nezapře rockového ducha a že na pilu umí Emma Ruth Rundle tlačit tím správným směrem, dokazuje trojkou Darkhorse. Oblíbil jsem si i některé pasáže skladby Apathy On The Indiana Border a je bez debat, že deska má potenciál uspokojit i náročnější posluchače, když je zasáhne celková nálada písní a jejich sdělení. Na můj vkus se divoká nespoutanost leckde míjí účinkem a přerůstá ve zvláštní souhru nevýrazných amelodických linek, která mi nejde do uší. Barva hlasu příjemně koreluje s hudbou a nedopouští se výstřelků za hranice svých možností.

 

Gen hudebního nadání dostala Emma Ruth Rundle do vínku od podobně nadaných rodičů a zvídavý posluchač se může po jeho stopách vypravit směrem k The Nocturnes, Marriages a pozdním Red Sparowes, konkrétně je řeč o albu The Fear Is Excruciating, But Therein Lies The Answer (2010). Ať už sama za sebe nebo s kapelou v zádech, umí Emma Ruth Rundle kreativně kombinovat různorodé hudební nápady. Její melancholický rock obsahuje nejedno pěkné panorama a ze skladeb jako Races a Light Song je zjevné, že to má v paži. Tenhle pocit bohužel není v případě On Dark Horses konstanta. Většina hekticky znějících pasáží se zkresleným zvukem kytary na pozadí nemá ten správný tah na branku.

 

Na první pohled působilo album jako oáza s jiskřivě chladnou vodní hladinou v parném dni, a to především díky lákadlu v podobě oficiálního videa ke skladbě Light Song, takže jsem neváhal a vydal se desce napospas. Bohužel se ukázalo, že stejně jako na špatný film jde sestříhat poutavý trailer, jedna skladba z osmi není víc než osmina a o celku prozradí jen málo. Nechci nijak shazovat schopnosti interpreta, prakticky vzato má album všechny atributy kvalitního díla, jen se mi nedaří přetaktovat si mozek a ponořit se hlouběji do světa zvláštně nelibozvučných harmonií.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky