Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Žádné intro, nic, první skladba Fever Dreams neztrácí čas s formalitami a v pěti minutách představí sebe a leccos napoví i o desce samotné. Reproduktory opanuje vzdušný indie-rock s jemnou melodií navrch a „temnější “ notou vespod. Pro lepší představu řekněme, že v porovnání s takovou Chelsea Wolfe, kterou bych postavil na úroveň Vymítače ďábla, je Emma Ruth Rundle ve své temné poloze jen stínem, rozplynuvším se s prvním paprskem světla.

Na rovinu – poslech stopy zanechá, ale na vavříny bych to zatím neviděl. Základ skladeb v sobě nezapře rockového ducha a že na pilu umí Emma Ruth Rundle tlačit tím správným směrem, dokazuje trojkou Darkhorse. Oblíbil jsem si i některé pasáže skladby Apathy On The Indiana Border a je bez debat, že deska má potenciál uspokojit i náročnější posluchače, když je zasáhne celková nálada písní a jejich sdělení. Na můj vkus se divoká nespoutanost leckde míjí účinkem a přerůstá ve zvláštní souhru nevýrazných amelodických linek, která mi nejde do uší. Barva hlasu příjemně koreluje s hudbou a nedopouští se výstřelků za hranice svých možností.

Gen hudebního nadání dostala Emma Ruth Rundle do vínku od podobně nadaných rodičů a zvídavý posluchač se může po jeho stopách vypravit směrem k The Nocturnes, Marriages a pozdním Red Sparowes, konkrétně je řeč o albu The Fear Is Excruciating, But Therein Lies The Answer (2010). Ať už sama za sebe nebo s kapelou v zádech, umí Emma Ruth Rundle kreativně kombinovat různorodé hudební nápady. Její melancholický rock obsahuje nejedno pěkné panorama a ze skladeb jako Races a Light Song je zjevné, že to má v paži. Tenhle pocit bohužel není v případě On Dark Horses konstanta. Většina hekticky znějících pasáží se zkresleným zvukem kytary na pozadí nemá ten správný tah na branku.

Na první pohled působilo album jako oáza s jiskřivě chladnou vodní hladinou v parném dni, a to především díky lákadlu v podobě oficiálního videa ke skladbě Light Song, takže jsem neváhal a vydal se desce napospas. Bohužel se ukázalo, že stejně jako na špatný film jde sestříhat poutavý trailer, jedna skladba z osmi není víc než osmina a o celku prozradí jen málo. Nechci nijak shazovat schopnosti interpreta, prakticky vzato má album všechny atributy kvalitního díla, jen se mi nedaří přetaktovat si mozek a ponořit se hlouběji do světa zvláštně nelibozvučných harmonií.