Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
End-Tek - Hollow Kulture

End-TekHollow Kulture

Victimer10.2.2021
Zdroj: flac / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / industrial flow / TV
VERDIKT: Korporát dusí město a z ampliónů zní jeho mechanické dráždění. Temně industrializovaný tanec na obavách populace.

End-Tek je dalším alter egem maďarského elektronického workoholika Mortuma (George Turoczy). Sám autor jej v našem rozhovoru představil jako projekt, kde se nashromáždí písně, které nejsou vhodné pro jeho hlavní projekt Human Vault. Pod hlavičkou End-Tek vydal Mortum pět alb a to šesté si nyní představíme. Hollow Kulture je první nahrávkou, která se v rámci End-Tek ocitá pod křídly slovenského vydavatelství Aliens Production. Jde o další krok v těsné spolupráci Mortuma a Rybyho, protože Mortum na Slovensku momentálně vydává už svůj třetí projekt (vedle End-Tek a Human Vault je to ještě Nadragea) a hostuje také na chystané desce Disharmony (Resonance). Z mého pohledu je přítomnost Mortumových elektro vibrací pro label jednoznačně příslibem. Je to správný maniak.

 


End-Tek je industrializovaným technem, minimalistickým a ve své klidnější povaze stále (jak jsme u Mortuma zvyklí) jedovaté a křiklavě temné. Potrubím obehnaný závod je proplétán tanečními rytmy, které se pohybují na střepech pochybností, než aby dováděly ve víru pozitivní nálady. Do té je i v případě End-Tek pořádně daleko. Hollow Kulture je sbírkou apokalypticky rozvolněných skladeb, kde se dočkáme jen zlomku něžností a citu. Jsou zde, ale je s nimi nakládáno se vším odcizením, nejsou vyloženě upozaděny, ale jejich význam je překroucený. Rytmy eskalují a zase splaskávají, rozhodně však nerozehrají velkou hru emocí. Je třeba hledat TO pod povrchem.


Hollow Kulture je taneční dýchánek pro androidy a vyřazené lidi z normálního života. Bez rodin, lásky a naděje, že to někdy bude lepší. Při procházce městem zjistíte, jak moc populaci devastuje rostoucí síla průmyslu, jak korporát bere poslední zbytky síly normálně existovat. Roste to každou skladbou a když slyším strojově přesný techno buchar Weapon, není mi moc dobře po těle. Celá ta struktura podniku, jeho velká moc, působí tak nezničitelně, nerozvratně. Album v sobě eviduje temně maršující analogové ústrojí, které se plánovaně dusí ve své neprostorovosti, ale jsou zde i výjimky. Jen je umět najít.


Největším odvazem je v tomto směru titulní skladba. Je to vyloženě taneční záležitost, sice tmavá jako výhled po schodech dolů, ale v dálce je vidět světlo. Třeba je tam někde místo, kam se dá schovat a ustát ten nepříjemný pocit, který jde celým tělem. Na což navazuje i další skladba De-config Human Sensitivity, která tuhle taneční chvilku posílá zase víc do spárů mechanické nadvlády. Death We Have Become je takový symbol minimalismu End-Tek 2021. Možná není úplně normální, že v něm slyším podobný elekro fragment jako z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje, ale mám ho v hlavě na věky a nejde vyndat. Bodejť by taky šel, když za hudbou zmíněné komedie stojí Zdeněk Liška, genius filmové hudby a velký vizionář. Je to trochu srandovní shoda, ale taky něco vypovídá.

 


End-Tek umí být i pohyblivější a experimentálnější (The Memory Eraser), krotký a vyklidněný (My Hands Are Holding Nothing), nebo smířený s tichým chodem slunečního kolapsu (Solar Accident), aby tyhle proměny znamenaly jen malé odbočky v celkově daném pojetí. Člověk musí mít dar ten minimalismus rozklíčovat a pak se v něm orientovat. Nevím, jestli ho mám já, ale daří se mi slyšet mnohé, a to je dobré znamení. Navíc když poslední dobou fest ulítávám na elektronice labelu Ant-Zen, kterou by svým pojetím mohl reprezentovat také End-Tek.


Hollow Kulture se mi dostalo pod kůži velmi rychle tím, jak jsem po něm šel. Tušil jsem, že pod tou slupkou bude něco navíc. Mortumova tvorba je mi sympatická (těšte se na recenzi Nadragea), experimentálně orientovaná a naplno ponořená do specifické elektroniky. Velmi dráždivé. Teď jen jak to dopadlo s tím městem, kde industriál bere lidem prostor na život... Tento příběh ať si každý uzavře sám.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky