Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Enthroned - Cold Black Suns

EnthronedCold Black Suns

Sorgh11.7.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Komu je vedro, může si kromě pár piv dát nové album černoknížat Enthroned. Nebo obojí, to je vůbec nejlepší nápad.

Je tomu pět let, co tihle Belgičani vydali moc dobrou desku Sovereigns a je to tu zas. Nové album a s ním zvědavost a očekávání. Enthroned jsou šedou eminencí stylu, o které se až tak často nehovoří, ale jejich alba mají váhu respektovaných hodnot. Musím s radostí prozradit, že letos je to zase síla a taky pořádná facka všem věřícím psům.

 

Démonicky tmavý obal s hlubinami vesmíru a název Cold Black Suns předpovídá tajemnou cestu za poznáním vnitřního i vnějšího časoprostoru. Opět těžká váha a tak by se k němu mělo přistupovat s respektem a pokorou. Tady nejde o žádné prázdné fráze a gesta. Enthroned si nehodlají ničit reputaci planým tlacháním, a tak co deska to úder do Kristovy pochroumané hrudi. Jakousi zvláštní cestou se jim daří působit totální rozkol v řadách pochybných kazatelů a pak vést zástup nevidomých, kterým se zvolna otevírají dosud slepé oči.

 

Nové album je důkazem toho, že v ranku divokého black metalu nebylo řečeno poslední slovo. I když je to možná podivné, jednou za čas se ve známém revíru objeví predátor, který pročistí vzduch a populaci. Enthroned vedou nekonečnou válku a i když se mnozí mohou ztrácet v šedé mlze historie a už neví, za co se vlastně bojuje, každé jejich nové album vlije do žil spoustu nové energie a chuť dostát svým slibům. Není to ale zadarmo. Proniknout k jádru černých sluncí nejde hned, let prostorem vyžaduje nalézt rovnováhu. Po intru Ophiusa (Opiju sa?), které patří k těm zdařilejším, následuje totální sypačka Hossana Satana, ze které ještě není patrné budoucí kouzlo desky. Je to docela tuctová skladba, které chybí silnější nápad, a tak zatím spím na vavřínech. Postupem času se to ovšem zlepšuje, vlastně už v dalším dějství. Vyvstává silně okultní atmosféra, která boří viditelné hranice a otevírá prostor pro rouhačské zanícení. Ze skladeb je cítit touha vnutit posluchači svojí filosofii a svázat ho provazy černé mantry.

 

Nejednou se stávám účastníkem neznámého rituálu, kterému vládnou sporé kytarové motivy a deklamující hlas. Tak třeba Oneiros, která svým pozvolným rozjezdem vytvoří pnutí, které rozetne vynikající kytara jako vypadlá z dílny našich Inferno. Tempo je mdlé a navíc jej rozbíjí opakující se pauzy, kdy se v doznívajících tónech rodí nové erupce kazatelova projevu. Nejpůsobivější na celém albu jsou bezesporu melodie, které jsou důkazem toho, že méně je někdy více. Enthroned se z mála podařilo udělat hodně a to znalec musí ocenit. V několika málo, ale dobře zvolených tónech se rodí kouzlo silného prožitku a na ramena mi dopadá chladný odkaz rouhavého básníka. Kytary jsou jako nabroušená čepel co kvílí a rezonuje v okolní dusné temnotě. Jen nerozseknout sukno a nepustit k sobě sluneční paprsky nesoucí smrt myšlenek.

Album má několik předvrcholů, ale tím nejvyšším a hlavním je dle mého názoru skladba Silent Redemption, ve které se divoce cválající bestie mění v pokornou ovci vlnící se v rytmu opakujícího se kytarového motivu. Přijde mi ale zbytečné vyzdvihovat jeden flák, když celá kolekce deseti skladeb je zábavná a duševně vyvážená. V srdci se mi sráží krystaly blackmetalového poblouznění, které jsem začal tušit už někdy na jaře a Enthroned tuhle viscerální poruchu jen urychlí. Proto moje hodnocení nemůže být nízké.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky