Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Entombed A.D. - Back To The Front

Entombed A.D.Back To The Front

Sorgh29.5.2015
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Skoro vše zůstává při starém. Vůně zvětralého piva, otřískané nástroje v rukách a nehynoucí láska k jednoduše podanému rock'n'rollu pod ostřím kosy.

Album Back To The Front nám loni proklouzlo mezi prsty a u kapely tohoto formátu by bylo hříchem se o něm aspoň dodatečně nezmínit. Entombed A. D. sice nejsou ta původní chátra, která chrastila řetězy už někdy od roku 1989, ale jako její přímý nástupce se pokouší nést posešívaný prapor vpřed do smělé budoucnosti. I když nemám celou jejich diskografii v malíku, myslím si, že se své dosavadní cestě nezpronevěřili. Někdo sice může brblat, že bez Alexe už to není ono, ale upřímně - tahle deska zní dobře a dokáže potěšit.

 

Poté, co došlo k rozkolu mezi hlavními aktéry kapely Entombed, se křikloun Petrov sbalil, stáhl s sebou povolný zbytek a pod obměněným jménem pokračuje dál jako Entombed A.D.
Loni v létě vydali první desku a ta hovoří srozumitelným dialektem - stylově se nic měnit nebude, stará láska je příliš silná, pořád nerezavá a lidi mají stále žízeň. Víra v přímočarou nakládačku ani na jednom břehu neuhasla.


Back To The Front – nelze než souhlasit. Kapela je pevná v kanadách, s jistotou a vyžadovaným respektem ukazuje svoji letitou tvář, kterou ošlehaly plameny všech pekel. Nosná myšlenka je taková, že linie přes všechny problémy pokračuje a kdo má hlad, bude nasycen.

 

 

Podladěný rock'n'roll se dobře poslouchá, pohodářské, nepřepálené tempo drkotá po dlažbě z puklých lebek a z kárky občas vypadne zaprášené sólo. O to, aby zvuk nepůsobil jako hřeby do hlavy, se stará tučná basa, která svojí hmotou tlumí úmyslně neučesaný projev kapely. Necítím z toho žádnou falešnou pózu, spíš to vypadá, že chlapíkům je jedno, jestli je bude někdo poslouchat. Jim jde o zábavu a důvod sejít se ke ztrestání několika lahváčů. Flekaté džíny je zbytečné prát a berme to jako svým způsobem punk.


Realita může mít kořeny jinde, to ovšem nebrání ponechat si přeleželý, mastný účes a ráno přivítat mocným chrchlem do trávy. Ze stejného důvodu by bylo naivní čekat nápor nabubřených aranží. Právě naopak, hudba se hrne špinavým proudem vpřed a neohlíží se po utonulých. Je nabíledni, že mluvit o nějakém vývoji nebo posunu je zbytečné. Zkraje mě spíš strašila obava z toho, že už to nebude jako kdysi. Že se kapela bude chtít vlichotit silnějším příklonem k melodiím a čistější produkci. Jak se mi ulevilo, že to tak není! Entombed A.D. se drží svého kopyta, protože ví, že to umí dobře na jeden způsob. Bubeník mlátí stylem znuděného fachmana, který se těší na cigáro, a příliš živo není ani u ostatních nástrojů. Bručení medvědů zavání líným přežráním a nerudný řev krotitele bezpečně uzamyká porouchaný zámek ve dveřích zkušebny.

Skoro vše zůstává při starém. Vůně zvětralého piva, otřískané nástroje v rukách a nehynoucí láska k jednoduše podanému rock'n'rollu pod ostřím kosy.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

-krusty- / 29.5.15 8:56odpovědět

Uf, tak tohle album je TAK dokonale popsáno, že jako bych je slyšel :-):-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky