Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ethir Anduin - Loneliness of My Life

Ethir AnduinLoneliness of My Life

Garmfrost18.7.2019
Zdroj: CD (promo od Satanath Records), mp3
Posloucháno na: na všem možném
VERDIKT: Loneliness of My Life i beze slov promlouvá k posluchači silou melodie, atmosféry a v neposlední řadě osobitým šarmem...

Opravdu jsem s letošním balíčkem promo nahrávek od Satanath Records spokojený. Rozšířil mi obzory o interprety, o které bych asi jen tak nezakopl. Nyní bude řeč o taktéž ruských Ethir Anduin. Jedná se o sólo projekt multiinstrumentalisty Fenrira (Alexey Veselov) z deathmetalových Bestial Deform. Fenrir se ovšem ve svém projektu zaobírá naprosto odlišným spektrem hudebního vesmíru. Ethir Anduin se nese pozvolnými stezkami na pomezí post/blacku s doomem v hodně atmosférickém a zasněném duchu. Deska vyšla díky spolupráci Symbol Domination s More Hate Productions. K nám se pak dostala distributorem Satanath Records.

 

Vzhledem k tomu, že Ethir Anduin existuje třináct let, recenzovaná řadovka Loneliness of My Life je už několikátá v řadě a samotný Alexey se na scéně pohybuje od začátku devadesátých let, nečekal jsem nic podprůměrného. Nic, co by zavánělo ztrátou času. Což se ani neděje. Hned od prvních tónů plně instrumentálního díla je jasné, že se dějí věci. Výborný zvuk příjemně zaštiťuje zajímavě vygradované kompozice, kterým zpěv příliš nechybí. Tohle neříkám často, protože pro mě bývá zpěv na prvním místě a instrumentálky mě musí přesvědčit svojí dokonalostí, abych jim dal šanci vícekrát než jednou (hehe).

 

Nechtěl bych lhát, že na Loneliness of My Life neuslyšíte žádný hlas. Sem tam a tam sem nahrávkou probleskne mluvený projev. Hlavní slovo mají ovšem sólové vyhrávky, akustické hrátky, zvláštně znějící klávesy a výborná baskytara. Ta mě mrskla svým šarmem přes uši hned na poprvé. Spolu s bicími mi byli prvními průvodci deskou. Občasné zrychlení je pouze zpestřením pozvolného dění. Každá skladba má svůj svět. Svoje grand finále je ale souvisle začleněno do multivesmíru Loneliness of My Life.

 

Na instrumentálních nahrávkách bývá často záporem přílišné ego hlavního protagonisty, který do posluchače hrne svoje onanie hlava nehlava. Fenrir nepatří do této kategorie. Skladby jsou bohatě zaranžované, všechny nástroje mají své místo, ale často vstupují do řeči druhému. Nicméně všechno sedí a nepřebývá. Melodie nemají status patosu, na bolestínství se zde nehraje. Ač je Loneliness of My Life dlouhá víc než hodinu, ani si nevšimnete, že jste na konci.

 

 

Pokud vám tedy nevadí absence zpěvu, nevadí vám klávesy a silné melodie, či mix post metalu s doomem a blackem, respektive vyhledáváte-li právě takovou muziku, neměla by vám zatím poslední deska Ethir Anduin Loneliness of My Life uniknout. Ethir Anduin se sice nachází v hlubokém undergroundu, kde bádá pouze pár jedinců, svojí kvalitou ovšem hravě přesahuje daleko známější spolky.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky