Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kapela Zmar a její aktuální, první přibližně větší nahrávka ke mně doputovala jako jeden z tipů redakčního kolegy, který prostou poznámkou nový CZ post-black přihodil odkaz na bandcamp a o poslechu bylo rozhodnuto. Na úvod je ale třeba říct, že jednak post-black metal téhle kapely má kořeny v hardcoru a druhak že o ten black metal nejde tak úplně. O obojím ještě bude řeč.

Pro trochu zorientovaného posluchače určitě není žádnou novinkou, že řada kapel z hardcorové scény v posledních letech přišla s muzikou hodně ovlivněnou právě black metalem, a je úplně jedno, jestli kořeny toho všeho budeme hledat u Deafheaven nebo někde úplně jinde. S určitou prodlevou za zahraničím se ozvala i domácí scéna, objevili se ██████, objevila se Pustina, objevila se kompilace Jdi a dívej se (naše recenze ZDE), v poslední době (a trochu pozdě) o sobě dali vědět i Dærrwin (taky recenze). Původně jsem chtěl napsat něco v tom smyslu, že se svou trochou do mlýna přispěli právě i noví Zmar, ale když o tom tak přemýšlím, nenapadá mě vlastně nic, čím tahle kapela něčemu přispěla.

Pokud totiž její aktuální nahrávka něčím vyniká, tak pouze urputnou snahou strefit se do zvuku výše uvedených kapel, zažitých pravidel a postupů. Neboli svést se na módě, která teď pár posluchačů a kapel baví, což je snaha sice stará jako hudba sama, přirozená, ale ve své podstatě ničím neobhajitelná. Pokud totiž chybí aspoň něco málo vlastního rukopisu, je to vždycky špatně až trapně.

Stejnojmenná deska Zmar představuje přehlídku sedmi skladeb úhrnné délky 24 minuty, tedy přísně vzato jde spíše o EP než o regulérní dlouhohrající nahrávku. Je to sice formalita, ale současně i doklad toho, že kapela zatím moc muziky nevykoumala. Nevadí. Těch sedm skladeb obsahuje to, co byste po přečtení předchozích řádků očekávali - především na kytaře založené pasáže klidu a pasáže hluku, hodně až přehnaně afektovaný screamo vokál, angažované české texty a emoce, po pravdě docela uvěřitelné. A třeba i hodně vytaženou baskytaru, která hraje ale zatraceně primitivně a tak trochu nechápu, proč ji hnát tak dopředu.

Kromě zmíněného post-BM kapela inklinuje i k post-metalu blízkému výrazu takových Drom (skladba Kousky sebe), vedle blackových sypanic si ráda hraje s atmosférou, hodně staví na subtilních kytarových vyhrávkách a sama sebe (a svou hudbu - poselství) evidentně bere strašlivě vážně. Se vším se dá docela dobře žít, spousta toho patří k žánru ve smyslu „ber, nebo nech být“, a tak hlavní problém zůstává stále jeden - všechno už tu bylo, úplně stejně a ještě mnohem líp. Deska je v tomto ohledu neskutečně předvídatelná a jediná polehčující okolnost je ta, že kapela začíná a že s něčím osobitějším přijde možná někdy v budoucnu.

Závěrečnou poznámku si dovolím k tomu, že album bylo nahráno ve zkušebně a podepsalo se to na jeho hodně syrovém vyznění, což ale rozhodně nemyslím jako negativum. Jeho ostrost mě svým způsobem baví, k produkci kapely se hodí, a to že si myslím, že například vyskládání mixu nebo zvuk bubnů mohly dopadnout mnohem lépe, je už jen daň, kterou tento způsob záznamu přináší. K dispozici na bandcampu a jako sty kusy limitovaná edice na vinylu.