Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Opravdu jsem s letošním balíčkem promo nahrávek od Satanath Records spokojený. Rozšířil mi obzory o interprety, o které bych asi jen tak nezakopl. Nyní bude řeč o taktéž ruských Ethir Anduin. Jedná se o sólo projekt multiinstrumentalisty Fenrira (Alexey Veselov) z deathmetalových Bestial Deform. Fenrir se ovšem ve svém projektu zaobírá naprosto odlišným spektrem hudebního vesmíru. Ethir Anduin se nese pozvolnými stezkami na pomezí post/blacku s doomem v hodně atmosférickém a zasněném duchu. Deska vyšla díky spolupráci Symbol Domination s More Hate Productions. K nám se pak dostala distributorem Satanath Records.

Vzhledem k tomu, že Ethir Anduin existuje třináct let, recenzovaná řadovka Loneliness of My Life je už několikátá v řadě a samotný Alexey se na scéně pohybuje od začátku devadesátých let, nečekal jsem nic podprůměrného. Nic, co by zavánělo ztrátou času. Což se ani neděje. Hned od prvních tónů plně instrumentálního díla je jasné, že se dějí věci. Výborný zvuk příjemně zaštiťuje zajímavě vygradované kompozice, kterým zpěv příliš nechybí. Tohle neříkám často, protože pro mě bývá zpěv na prvním místě a instrumentálky mě musí přesvědčit svojí dokonalostí, abych jim dal šanci vícekrát než jednou (hehe).

Nechtěl bych lhát, že na Loneliness of My Life neuslyšíte žádný hlas. Sem tam a tam sem nahrávkou probleskne mluvený projev. Hlavní slovo mají ovšem sólové vyhrávky, akustické hrátky, zvláštně znějící klávesy a výborná baskytara. Ta mě mrskla svým šarmem přes uši hned na poprvé. Spolu s bicími mi byli prvními průvodci deskou. Občasné zrychlení je pouze zpestřením pozvolného dění. Každá skladba má svůj svět. Svoje grand finále je ale souvisle začleněno do multivesmíru Loneliness of My Life.

Na instrumentálních nahrávkách bývá často záporem přílišné ego hlavního protagonisty, který do posluchače hrne svoje onanie hlava nehlava. Fenrir nepatří do této kategorie. Skladby jsou bohatě zaranžované, všechny nástroje mají své místo, ale často vstupují do řeči druhému. Nicméně všechno sedí a nepřebývá. Melodie nemají status patosu, na bolestínství se zde nehraje. Ač je Loneliness of My Life dlouhá víc než hodinu, ani si nevšimnete, že jste na konci.

Pokud vám tedy nevadí absence zpěvu, nevadí vám klávesy a silné melodie, či mix post metalu s doomem a blackem, respektive vyhledáváte-li právě takovou muziku, neměla by vám zatím poslední deska Ethir Anduin Loneliness of My Life uniknout. Ethir Anduin se sice nachází v hlubokém undergroundu, kde bádá pouze pár jedinců, svojí kvalitou ovšem hravě přesahuje daleko známější spolky.