Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Při poslechu šesté studiové desky (ano, započítal jsem i soundtrack Friday Night Lights) často zažívám rozpolcené pocity, kdy mně sympatická kapela nezní úplně podle mých představ. Na druhou stranu zápory přicházejí ruku v ruce s klady, stejně jako nebývá kouře bez ohně. Míra dokonalosti byla naplněna již na předchozích albech Those Who Tell The Truth Shall Die, Those Who Tell The Truth Shall Live Forever a The Earth Is Not A Cold Dead Place, které definují žánr v celé jeho síle i břitkosti, tak co očekávat nyní?

Kvartet opět vsadil na jistotu a víceméně kopíruje sebe sama. Album All Of A Sudden I Miss Everyone nahrané v lesích Minnesoty prokazuje kapele čest a v rámci žánru se stále jedná o nadstandardní dílo, avšak ve světle starších desek i přes svou snahu o větší skladatelský rozlet a inovaci už nepůsobí materiál tak koherentně. Viníkem je nepříliš vydařená snaha neustále kontrastovat, kdy se skladby rozjíždějí na několik pokusů a bez pointy, která by závěrem rozvedla úvodní tón k dokonalosti jen ubírají na síle svému vypravěčskému umění. Hranice jednotlivých skladeb se při dlouhodobějším poslechu poněkud rozpíjejí, protože materiál jde příliš na ruku melodii a sladkému snění. Je sice snahou kapely umožnit posluchačům ztratit se v hudbě, což se bezesporu daří, jen to vždy není v tom dobrém slova smyslu.

Rýpání budiž prominuto, myslím si, že kapela je dobrá v tom, co dělá. Hudba Explosions In The Sky dokáže v posluchači vzbudit celou škálu pocitů od nostalgie k blaženosti; od vzpomínek na nenaplněné sny po stavy euforie v přítomném okamžiku. Občas mi přijde, že kytarové sekce by mohly přitvrdit, aby o údernosti jednotlivých pasáží tolik nerozhodovaly Hraskyho bicí; ty jsou dravé a repetitivní jako obyčejně. Spodek skladeb vyplňuje basa, někdy zaniká, jindy příjemně překvapí v popředí. Kytary kouzlí svěží, lehce vstřebatelné tvary melodií, jejich souhra je organická a přesto, že nevede kýženým směrem, funguje dobře, to se musí nechat. All Of A Sudden I Miss Everyone se mnohokrát dotýká oné "nezměrnosti" hudby, ať už ve vlnkách čtvrté What Do You Go Home To? nebo klidných tónech poslední So Long, Lonesome. Podle slov kapely se jedná o skladatelsky doposud největší sousto – vrstevnatost skladeb jako It's Natural To Be Afraid, ale i prolínajících se The Birth And The Death Of Day a Welcome, Ghosts budiž důkazem.

V Temporary Residence se postarali o dobré zabalení vinylové edice do tvrdého kašírovaného gatefoldu. Stesk nad chybějícími antistatickými vložkami ve vnitřních obalech je stejně tak marný jako věčný, ale dávám plus za grafické pojednání vnitřků z lesklého papíru. Artwork Estebana Reye vtiskl albu nezapomenutelnou tvář, táhne a nezbývá než chválit. Jeho typickému rukopisu, někdy až s dětinskými rysy, rozhodně nechybí hloubka. Stranu D zdobí perfektní rytina titulního motivu.

Princip předběžné opatrnosti kvůli věcem budoucím a ohlédnutí do minulosti mě nutí držet hodnocení v mezích, které definuje jistá míra nepochopení desky, ale i sentimentální obdiv ke kapele a jejím výkonům obecně. Jako vždy i tentokrát pro mě All Of A Sudden I Miss Everyone zůstává neuzavřenou kapitolou, ke které se ze zvědavosti hodlám a budu i nadále vracet.