Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Explosions In The Sky - The Wilderness

Explosions In The SkyThe Wilderness

Symptom31.5.2016
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40
VERDIKT: Nové album je, abych tak řekl, opět odlito do stejné formy, možná lehce repasované a s několika novými prolisy navíc. Zkrátka "exploze" po šesté a v dobré formě.

Ono sladké mámení melancholické hudby, které mě vždy vracelo na vlny texaských pionýrů kinematografického rocku, po letech svůdně zraje do nečekaně křehkých tvarů. V porovnání se staršími nahrávkami zní novinka trochu jinak, ale typický zvuk Explosions In The Sky přetrval. Vrch získala větší kompoziční volnost a za pátráním po nových obzorech tuším zkušenosti získané při práci na filmové hudbě.

 

Podle reakcí se zdá, že kapela přichází s prozatím nejsilnějším materiálem od dob The Earth Is Not A Cold Dead Place, tedy po celých třinácti letech. Za sebe musím říct, že na první dobrou to nebylo (a to mě upoutávka skladbou Disintegration Anxiety slušně navnadila). Až po soustavných seancích nad deskou jsem začal oceňovat atmosféru nových skladeb. Prvotní dojmy prostě svádí k uspěchaným závěrům, a to pak neslyšíme nebo nechceme slyšet, že se kapela ke svému standardu ubírá novými cestičkami.

 

Koexistence elektroniky a klavíru s vcelku všedními post-rockovými triky působí svěže a od Explosions In The Sky bych se nenadál toho, že začnu hledat vazby na tvorbu expresionistů typu Sigur Rós. Jim podobné troufalosti v odhalování nových směrů jsem prvně vzpomenul při poslechu předposlední Colors In Space.

 

Jakkoli mám předchozí desku Take Care, Take Care, Take Care rád, přišla mi vždy trochu nevyvážená; ve světle novinky je třeba jí přiznat body za intenzivnější pasáže, kterými se nyní na můj vkus šetřilo. Takové to mravenčení z poslechu hudby, která promlouvá a způsobuje chvilkové nanebevzetí, je efekt, který The Wilderness nepostrádá. Ale všeho s mírou, myslím, že Explosions In The Sky nikdy nebyli kapelou, ze které se člověku tají dech. V jejich případě jde o poklidné splynutí s hudbou a schopnost zrelaxovat se.

 

Přes veškerou snahu motivovat se k nadšení zbyla pouze jakási melancholická náklonnost k oblíbené kapele. Nový materiál je neošizený, kypí aktivitou a díky kvalitní instrumentaci je funkčnost alba dobrá; dobrá znamená za tři. Cením snahu vyvíjet se, um logicky provazovat pasáže a vytvářet odbočky kolem hlavních témat. V širších souvislostech však Explosions In The Sky narážejí na mantinely žánru a svého renomé, proto vyloženě nejásám, jen spokojeně přitakávám.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Garmfrost / 23.2.16 15:49

Já nejsem zklamaný jako kolega, ale ani nadšen jako v případě výborného předchůdce Urd. Tam se po letech vrátilo nadšení, oheň, vynikající nápady a v neposlední řadě geniálně provedené zpěvy. Na novince se pracovalo s podobným scénářem, tedy hodně zpěvů, hodně melodií, ale onen moment překvapení se nedostavil. Borknagar tentokrát sázeli více na počet legendárních zpěváků a jejich sólových vstupů, než skladatelskou a aranžerskou rafinovanost, respektive pěveckou provázanost jako tomu bylo na Urd. Zde mám pocit podobný u projetků typu Avantasia, kde je přehršel super zpěváků sólistů, ale navzájem příliš nespolupracujících. Kupodivu se mi nejvíc líbí Vintersorg, který se konečně netlačí do tenoru, ale krásně řve a brouká ve středních polohách. Zavzpomínal si i na svůj bohatýrský vokál a ten je krásnou třešničkou na dortíku. Já si vždy užíval Borknagarovské kytary, spešl rytmiku a melodie, které mění stylové následovníky v jejich přesvědčení. Ano, nelze do nekonečna být na piedestalu žánru, všichni stárneme, ale pěknou písničku, u které se tají dech, bych ocenil. Shrnuto - dobrá deska, za kterou by každá druhá skupina upsala duši ďáblu. Vše je tak já má být, ale potenciál Borknagar zůstal nenaplněn.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

--eR-- / 31.5.16 9:09odpovědět

Velmi příjemný materiál který, přesně jak je zmíněno, pomalu plyne. A to je přesně to, co mému uchu lahodí. Srovnám-li to se starší tvorbou, je to skutečně ještě více klidné a zasněné. Příjemná deska, co více si přát. 75%

Jirka D. / 31.5.16 9:42odpovědět

U mě to tak nějak plynulo, až to pomalu vyplynulo z přehrávače. Jakože pěkný, ale trochu víc toho kytarového vzrušení bych uvítal. 65 %

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky