|
|
||||||||||
Dovolte mi pustit vám do uší těžkotonážní industriální metal, který není industriální ve smyslu stylu napojeném na písty uvnitř uhelné elektrárny. Toto je druh špinavé práce, která se odehrává u lopaty v dole, kde se čelo utírá ohmataným kapesníkem a požírá se syrové maso z ešusu. A umaštěná ruka klouže, zatímco kytary rubou, bicí a basa strojově drhnou až litá kamení a pění se zubní pasta odkopnutá do kouta malosti člověka.
Frantíci Grorr se poprvé v mých uších projevili jako velice originální smečka s albem Anthill, bajkou o válkách hmyzu bez lucerniček, která rozhodně není určena pro prcky menší než jeden metr.
Slovo Grorr připomíná posmrtné zachroptění a kapela nezní často o moc jinak. S novou deskou rozjíždí nový koncepční příběh, založený na básni od W.H.Audena z roku 1939. Toto satirické dílko o lidech, kteří postrádají jména a jsou pouze očíslováni (ano, jako v koncentračním táboře) a všechno vedou vládní organizace s neomezenou mocí, je dílo ošemetné a zhudebnit jej, to už chce kumšt. Grorr mají rádi výzvy a když už si nevymyslí vlastní příběh, sáhnou po něčem, co jim jde dobře k tělu.
Abyste pochopili – Grorr tvoří djentem odkojenou technickou odnož metalu, povětšinou ve svém spodku odrubanou nálož sekaných, doblba se opakujících riffů, podpořených kopáky a drnčivou basou. Kapela disponuje ojedinělým hlasem Bertranda, který má naprosto výborný rejstřík od growlu přes obstojný ostrý řev až po čisté vokály, které jsou jeho nejsilnější stránkou (o tomto hlasu by mohla snít kdejaká hard-rockovka, případně grungeová flanelka). Grorr neznají sóla, což je docela škoda, postrádají i jakékoli melodické kytarové výjezdy, jakékoli nosné melodické linky v kytarové elektrice či cokoli tomu podobné.
Prostě protože je to s nimi – stejně jako s jejich koncepty – trochu jinak. A to „jinak koncepčně“ je mi na nich nejvíce sympatické.
Kapela si užívá vlastní invenci, kterou je opět – stejně jako na Anthill – exotičnost celkového vyznění. Tou největší devízou jsou totiž použité aranže, které netvoří zdaleka jen onen balast okolo rubající rytmiky (opravdu povětšinou tech-deathové, takže hlína a drť létají do všech stran), ale často přebírají vedle vypravěče (Bertrand) hlavní úlohu. Stejně jako minule, i zde zní sitár (drnkací loutna, hojně používaná v severní Indii), indiánské a africké perkuse. Nejsem si zcela jistý, zda zde zazní i hurdy-gurdy (niněra – vlastně takový středověký syntenzátor) a japonská flétna (Anthill byl hodně postavený na exotických nástrojích, z nichž novinka nevyužívá celý tento rejstřík). Zato tu na začátku desky řinči důlní kladivo.
Unknown Citizen má několik kapitol, z jejichž názvů jde víceméně hodně vyčíst (základní rozdělení Bojovník, Dělník a Snílek). Podle toho, o čem děj vypráví, se orientuje i stavba skladeb. Dělnické jsou strojově drtivé „Meshuggah mlátičky“ v přesném rytmu basa-šlapák-kytara s občasným vydrnkáváním letmých motivů okolo, kapitola Bojovníka – zasazená na začátek alba – má až epický nádech. Snílek je skutečně lehce zasněná podoba Grorr, ačkoli spodek stále poskakuje v sekavých riffech, skladby nejvíce rockují a je cítit finále alba.
Celkový dojem z desky je zvláštní. Nervní hudba Grorr se nemění. Stejně jako na Anthill, i zde je slyšet obrovská snaha znít exoticky a nanejvýš originálně, což se daří na 100 %. Co se nedaří, je vyrubat z toho všeho nosné a zapamatovatelné linky, není tu prakticky – přestože potenciál zpěváka je až neuvěřitelný – žádný větší refrén, který by skladby odlišil a pozvedl o level výš. Znatelně chybí odvaha vymyslet chytlavé kytarové vyhrávky, vše se až zbytečně přenechává exotickým nástrojům nebo klávesám (ano, i ty tu jsou).
Chválím – stejně jako u desky minulé – úžasně odvedenou práci na obalu. Zřejmé ovlivnění Grorr asijským stylem anime, včetně vlastního loga, je to nejlepší, co jsem za poslední dobu viděl.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Sorgh / 28.2.15 14:44odpovědět
Hustej matroš. Na celej poslech to nedávám, na to je to moc těžky. Sekaná jako prase pro stejně špinavou náladu. Když se v tom dunění rozezní skromnej sampl napodobující nějaké horny, dojem je nezapomenutelnej.
Label:ViciSolum records
Vydáno:Říjen 2014
Žánr:djent/death metal/ethnic
Bertrand - kytara, zpěv
Gaël - kytara
Yoann - baskytara
Jérémy - bicí
Sylvain - samply
1. The Fighter – Pandemonium
2. The Fighter - Facing Myself
3. The Fighter - Oblivion
4. The Worker - Don’t try to fight...
5. The Worker - You Know You’re Trapped...
6. The Worker - But Still Hope...
7. The Dreamer - Unique
8. The Dreamer - A New Circle
9. The Dreamer - Alone At Last
Unleashed
Dawn Of The Nine
Menace Ruine
Cult Of Ruins
My Dying Bride
For Lies I Sire
Pensées Nocturnes
Grotesque
Fates Warning
Awaken The Guardian
Root
Kärgeräs - Return from Oblivion
Atlantean Kodex
The Course of Empire
Scott Walker + Sunn O)))
Soused
The Great Old Ones
EOD: A Tale of Dark Legacy
Godflesh
Post Self
Soulfly
Enslaved
Na labelu Black Barn Music vyšla 24. června nová deska domácí metalové kapely Inner Fear, která se na ploše 70 minut zabývá víc jak sto let nevyřešený...
29.6.2022Ani letos nebudou chybět festivalová trika s unikátním ETEF designem, navíc přidáváme do nabídky trika s dlouhým rukávem a mikiny.
28.6.2022Kapela Psychonaut, toho času upsaná u labelu Pelagic Records, vypustila do světa balónek v podobě prvního singlu k chystanému albu Violate Consensus R...
28.6.2022Na vydavatelství Pařát Productions vyjde v říjnu 2022 reedice prvního alba kapely V.A.R., které poprvé vyšlo před třiceti lety v roce 1992. Jde o nahr...
28.6.2022Ještě stále čerstvý květnový singl Rigor Mortis od Meeting with Hans (post-rock/hardcore) v režii studia Silent Observer k poslechu ZDE.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.