Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dříve nezadržitelná evoluce v tvorbě Fates Warning na předchozích albech začínala pokulhávat, nebo docházela odvaha k jejímu prohlubování. Hudebníci v roce 1997 přicházejí s neobyčejným albem „A Pleasant Shade Of Gray“. Na něm však už neúčinkují kytarista Aresti a basák DiBiase. Náhrady znějí zvučně a na budoucí vývoj událostí mají zásadní vliv. Prvním novicem je Kevin Moore, který se stává prvním plnohodnotným klávesistou souboru. Tlusté dráty jsou svěřeny muži slyšícímu na jméno Joey Vera (Armored Saint). Příchod klávesového mága Moorea (přichází z Dream Theater) se samozřejmě projevuje v novém zvukovém a výrazovém rámci kapely, více než by kdokoliv očekával. Ano jde o člověka, s nímž dodnes Matheos tvoří pod značkou OSI. Stejně jako Queensrÿche nahráli „Promised Land“ a bez bázně vyrazili nečekaným směrem, tak i Fates Waning svým albem „A Pleasant Shade Of Gray“ nedělají krok vpřed, ale rovnou se přehupují přes nesčetně schodů a hranic. Umělecká odvaha, jejíž deficit jsem výrazně vytýkal předchozímu albu, zde nabírá na síle a významu. Doslova vzlíná z každého póru.

Fates Warning nesměle naznačili na předchozím albu „Inside Out“, kudy by mohly vésti jejich další etudy, ovšem bez sebevědomí, které pravděpodobně narostlo s personální obměnou souboru. Neb to, co se řine z drážek alba, je moderna na míle vzdálená všemu, co doposud chlapci vyprodukovali. Rozvinutí motivů a nevratný odklon od vlastních šablon k modernímu pojetí je tak markantní a vyvedený, že nezbývá než tahat vysoké známky jak za umělecký, produkční i originální dojem. Tady není třeba při poslechu vytvářet falešné kompromisy, hudba je tak dobrá, že nepotřebuje podobné berle. Stačí se jen nechat nésti a plně plynout s myšlenkami hudebníků. Veškerá posluchačská srdce prahnoucí po evoluci a vývoji kapel musí být spokojena s interním děním pod plachtou stanu Fates Warning. Lehkost, která se na albu „Inside Out“ jakoby vypařila, kapela znovu nalézá a daří se ji přenést do aktuálního modernizovaného výrazu. Pozor, neplést s přístupností. Album má v sobě vážnou tíživou stránku věci, vymalovanou do temných atmosfér a strojové chladnosti, z jejichž odkazu dodnes bere a funguje OSI kancelář.

Dokonalému dojmu z poslechu napomáhá zvolený koncepční formát alba, který ruku v ruce s ochotou jít umělecky vpřed způsobuje závan novoty v tvorbě těchto průkopníků progresivní metalové scény. Větry a proudy natolik potřebné, aby nedošlo k vyschnutí vášně z tvorby u umělců a vášně z poslechu u posluchačů. Příchod Very a Moorea je znát. Vera ve svých partech místy jakoby vyprávěl a po chvílích koketuje s kytarou nebo pěveckou linkou, či si zahrává s bicími a působí mistrovským dojmem a celek zahušťuje více než znamenitě. Rozprášení letitého kytarového dua Aresti - Matheos neznamená vůbec nic. Růst Matheose jako hráče i komponisty je hmatatelný. Prostor uvolněný druhou kytarou úchvatně vyplňuje Moore a dopomáhá tak souboru Fates Warning překročit vlastní mezní kvádry a hranice. Fates Warning se nacházeli před tímto albem na křižovatce, která nabízela mnoho možností. Kruhový objezd a jeho nekonečné objíždění ponechávají stejně jako cestu zpět méně nadaným dětinským jedincům neschopných cesty kupředu, ať už díky své malosti nebo tlakům zvenčí a předsudkům. Matheos a spol. nabrali směr nečekaný, ale o to více vzrušující, neb tady vyvěrá pravé umění a kreativní přístup. Kombinace všech faktorů má za následek, že vzniklo album bez jediného slabého místa.