Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fates Warning - Long Day Good Night

Fates WarningLong Day Good Night

Sarapis25.2.2021
Zdroj: mp3 320
Posloucháno na: PC/mp3 player, AKG K240, Koss the Plug
VERDIKT: Dobré album, které ale tvůrcům pod rukama ke konci kapánek překynulo.

Fates Warning mají už pár let status klasiků progresivního metalu a přesně jako jejich pozice na žánrovém rodokmenu je ustálená i jejich hudba. Stylové novoty jako kdysi při příchodu Ray Aldera nebo chladivé experimenty typu Disconnected nejsou tím, co bychom od Jima Matheose a spol. měli očekávat, naopak společnými jmenovateli novodobých nahrávek kapely jsou jistota a loajalita vůči vlastním tvůrčím standardům. Jinde jasná stagnace je zde zráním a Long Day Good Night je dalším vyvaleným sudem, který má ukázat, jaký ten loňský ročník vlastně byl. 

 

Ani teď se nic nemění na tom, že se Fates Warning ve svém stylu zafixovali. Jim Matheos ujíždí na kytarových trhanicích, kterými zostřuje rytmické hrany, na nichž staví harmonické vrstvy melodií. Ray Alder tomu pak dodává svým vroucím hlasem, s nímž se elegantně drží melancholické zralosti, nezbytnou lidskou tvář. Zatímco těkavá rytmika a košatá práce kytar a famózní basy deklarují příslušnost k představitelům progresivních ideálů, chytlavé motivy a dokonce dominantní písničkový charakter většiny skladeb hovoří vlídným hlasem přístupnosti. Přímočarost na albu převládá a zásadně přispívá k dojmu, že se nahrávka snadno vpíjí do kůže.

 

 

Prototypem takové jednoduchosti je určitě skladba Now Comes the Rain, která zároveň pomyslně stojí jednou nohou v magnetickém poli nedávné Alderovy sólovky What the Water Wants (recenze). A není to na škodu. Podobným tahem na bránu disponuje i Scars a i přes svou delší stopáž a pomalý rozjezd je jasným hitem také úvodní The Destination Onward. Naopak Alone We Walk se navzdory příslušnosti ke kratším útvarům svou strukturou příjemně vymyká (nicméně silný refrén jí to neupírá). Na nevšední strunu hraje melancholií protknutá When Snow Falls, která je poznamenaná i příspěvkem Gavina Harrisona (neboli eso za eso). V Under the Sun zazní i housle a violoncello, ale na můj vkus tím skladba zbytečně ztěžkne. Hlavním bodem alba je více než 11-minutová skladba The Longest Shadow of the Day, která sice asi nezamíchá s tím úplně nejlepším, co Fates Warning ve svých epických chvilkách kdy udělali, ale důkazy hráčského mistrovství i kreativity v budování dlouhé kompozice jí nechybí.

 

Jestli je na albu něco, s čím se nedokážu plně ztotožnit, tak je to hustota materiálu na více než 70-minutové ploše. Uvěřit tvrzení, že po dlouhém dni zpravidla přichází sladký spánek je o dost snazší, než sdílet přesvědčení, že ke spokojenému šlofíku vede cesta přes dlouhou desku. S trochou sarkasmu lze říct, že uspat umí i špatné album a ani to nemusí trvat dlouho. Pravdou je, že Long Day Good Night roztahuje své paže možná až příliš, takže kromě svalstva vystavuje nevědomky na odiv i obrysy přerostlého ochlupení. Nezbedných (a zbytných) chloupků obsahuje album jen pár, ale je škoda, že se třeba pro skladby Liar nebo Glass Houses nenašlo místo na nějakém bonusovém disku, kde by důstojně splnily funkci slušných béček a albu by se ulevilo. A to nemluvím o závěrečné The Last Song, která mi připadá zbytečná naprosto. Je to pro mě něco nového takhle ukazovat prstem u alba této grupy. Ale jsem zvyklý na hustší a výživnější progresivní pěnu.

 

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky