Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Hudba alba Selva totiž krásná je. Temná, atmosférická, pro milovníky stínů a deštivých dnů vyloženě chytlavá. Nečekejte však depku a dny po kolena v blátě, tady klidně i to slunce vysvitne. Stačí jen vylézt z baráku a trochu se nadechnout. Svět je divné místo pro život, ale umí být i fajn. Můj původní plán napsat do verdiktu spojení "éterický gotický rock dle Babise" vzal brzy za své. Nechci do toho našeho premiéra vůbec tahat, sorry jako. Moc rád bych si nechal vlastní smysly a úsudky zcela otevřené, ne svázané nějakým pochybným rozvědčíkem. Tady jde však o jiného Babise. Babis Nikou je člověk, který má celý projekt Angel´s Arcana na povel. Je z Atén, temnější hudbou žije, prezentuje se i v dalších kapelách (old school gotika Opened Paradise zní dobře) a mává nám z jihu na pozdrav, že v Řecku se gotickému rocku daří. A my musíme uznat - ano, daří. Nikou je rozhodně člověkem na správném místě, o tom jsem po několikanásobném poslechu alba Selva přesvědčen.

Poté, co jsem se nechal zlákat kolegou Ruadkem k poslechu posledního alba Aeon Sable a uvědomil si, že jeho původně jalové aroma se umí krásně rozevřít a provonět celý kvartýr, jsem se podíval na osud dalších spolků, které by mi mohly umět předat to samé. V případě tohoto řeckého projektu se to povedlo. Na podobně výživnou gotiku člověk jen tak nenarazí. Angel´s Arcana má ve svém rodném listu víc než jen gotický původ. Je v tom kus romantiky, folklóru, doteků dálek a vyklidněného darkwave, pokud se budeme bavit o hudbě. Nesmaží se to jedna skladba za druhou v rytmu z louže pod okap a zpět, ale je to víc v klídku. Duše je jemnocitná, sny během noci mají vliv na celkové vnímání a když je hezky, jde se ven. Klidně ke starému hradu nebo jen tak do zahrady. Ale raději sami, zase si nebudeme hrát na partu. Aspoň já bych chtěl být o samotě a jakékoliv rušivé vlivy jsou přísně zakázány.

Na albu se střídá nejen nálada, ale střídají se i vokály. Od toho, který patří hlavnímu protagonistovi, přes ženský (závěrečná Unhindered a pár linek v úvodním songu), až po ten hrubší, jímž disponuje Peter "Bob" White. Jeho syrový projev má o inspiraci postaráno - jasní Fields Of The Nephilim. Do hudby Selva se hodí asi nejmíň, o to víc v ní ale kontrastuje. Osobně z něj mám trochu kopřivku a pravou démoničnost si představuji úplně jinak, ale i Metamorphosis Pt II je skvělá skladba. Opět jí dominuje parádní atmosféra a větrá ji směrem od ruin k výšinám.

Selva je album, které vyšlo v poslední den roku 2018. Což se docela hodí. Dám mu asi takto stylově definitivní sbohem a už se budu věnovat jen nejžhavějším novinkám. Tady se vyplatilo si počkat. Je to deska, které velí atmosféra. Prakticky co skladba, to jiný příběh a trochu jiný způsob povznesení. Nemohou za to jen hostující vokalisté, ale záliba Babise Nikou v otevřeném spektru nálad a hudebních prostředků, jak projev Angel´s Arcana nechat vyletět vzhůru, proluftovat a pěkně prosnít. Je tu sice dokonalá odpichovka Black Roses, ale jsou tu i skladby, které svou krásu vyjeví až později (The Constant Flame, Selva), nebo si to šinou úplně jiným směrem a spojuje je víc podobný osud podmanivosti, než skutečný původ - folklórně soundtrackovitá nálada Ode To Aphrodite.

Album jede na tišší chod, což jenom kvituji. Poslechy nebolí, ale zlehka si mě omotávají. Je to všechno v jednom spojení, v symbióze. Tak jako nebolí tyhle poslechy, tak lehce se pohybuje i celé album po hudební stránce. Babis Nikou je jméno, které si budu pamatovat. Nejsem zrovna kadet na současnou gotiku, ale když člověk narazí na podobně povedené album, je zapamatování jeho tvůrce povinnost. A Selva povedeným albem je. Drží se gotického rocku a jeho kurzu, ale zároveň jde dál a nebojí se experimentovat s atmosférou. Na duši je klid a v uších taktéž. Kvituji a tleskám.