Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Přenesme se do doby, kdy heavy metal hýbal světem, black spolu s thrashem či power a speed metalem chystal tvrdou ofenzívu jak na našem kontinentu, tak i za Atlantikem. Ze zámořské rodící se scény první poloviny osmdesátých let vykvetlo zajímavé a bohaté květenství, z něhož jmenujme jen některé okvětní lístky - Dream Theater, Queensrÿche a třeba právě Fates Warning. Kapela, která pro metalový svět vykovala mnohé, ať už jde o přínos a vývoj jeho progresivní odnože, a navíc odkojila osobnosti, jako jsou kytarista Jim Matheos a vokalista John Arch. Kapela už deset let albově mlčí, ale zdá se, že v roce 2013 se hnuly ledy a kapela zapracuje na novince. Je tedy na čase prostudovat její předchozí štace. Stranou ponechám trivia a známé fakta, kdo nezná, bez problémů dohledá. Snad jen připomenu, že hudebníci z Fates Warning nejsou lenoši a činí se např. v OSI či Redemption.

Prvotina "Night In Bröcken" zrozená roku 1984, jest pevně zakořeněná a vzešlá z poctivého britského heavy metalu. Iron Maiden, Judas Priest, Saxon jsou hlavní předlohy, které Fates Warning uchopují a pokouší se je přetvářet vlastním power metalovým přístupem. Produkce alba je poplatná své době a sound linoucí se z drážek alba spadá do dobového průměru, avšak dnes, s ohledem na loudness war, je zvuk alba balzám pro znavenou duši současnou produkcí a raději sjíždím podobná stará alba než současné paskvily popírající technický pokrok. Prvotina přesto nemá dar být nadčasová a svěží do dnešních dní. V její krvi se pohybuje nadbytek krevních destiček převzatých z venčí, které vlastním molekulám zatím nedovolují hrát prim. Ihned po konzumaci prvních chodů je jasné, že se jedná o průměrnou nahrávku, mající minimální šanci dostat se do širšího povědomí. Placku tak potkává stejný osud jako ve stejném roce prvotinu Queensrÿche.

Skladbám vévodí dobová metalová klišé, která nemohou s odstupem času obstát a nedařilo se jim to příliš ani v době vzniku. Slušně zahraný power, vycházející z britského hevíku, byl v danou dobu v kurzu, přesto to nestačilo. Skladby navíc nemají snahu příliš se od sebe lišit a z první poloviny alba vytvářejí neurčitý val, lehce vystupující nad okolní krajinu. Arch duje svým vokálem do stratosfér, řekl bych spíše samoúčelně a hledá se. Podobně jsou na tom i instrumentalisté. Konglomerát britské NWOBHM je dominující, ničím přehlušitelný. Jedno plus je už na prvotině slyšet, a to silné kytarové plochy - sóla. Jejich netypičnost a zvláštnost začíná kapelu diferencovat od ostatních souputníků. Dalším náznakem je měnící se struktura skladeb, nyní ještě trochu těžkopádná. Každopádně materiál má dodnes velký heavy náboj, který stojí za vyslechnutí.

S odstupem a moudrem získaným poslechem pozdějších alb je možné jako vrchol debutu označit skladbu "Damnation", která svojí neskromnou rozmáchlostí předznamenává možnosti, kudy se tvorba Fates Warning může vyvíjet. Epický úvod skladby navozuje nálady do power metalového edenu a poprvé je ve stopovém množství k nalezení mírně progresí nasycený přístup. Mládenci se lehce odvazují od předpokladů a vizí vydavatelství a více se vnořují do pozice tvůrců vlastního jedinečného výrazu. Práce s atmosférou, dramatičnost, decentnější využívání hlasových výšek a další stopové prvky našeptávají vyšší ambice, než se jen svézt z tehdy sílící vlny heavy – power metalu.