Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Feed Them Death - No Solution / Dissolution

Feed Them DeathNo Solution / Dissolution

Garmfrost20.5.2019
Zdroj: CD, mp3 / promo od distributora
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Death i grind krásně pospolu a moc jim to sluší...

K pitvání No Solution / Dissolution mě nalákala přítomnost představitele Feed Them Death, multiinstrumentalisty Voida. Tento řízek skoro před dvaceti lety rozjížděl slibnou brutal deathovou řezničinu Antropofagus, kde prvních pět let působil v roli řvoucího basáka. Kapela se poté rozpadla a před pár lety dala znovu do kupy. Už ale bez Voida. Ten se naráz objevil ve třech projektech. V experimentálních Rising Bear Flottilla, ještě experimentálnějších Bune a recenzovaném Feed Them Death, což je brutální mix deathu s grindem.

 

Void

 

Grindová řezba v podání Feed Them Death mi dává vzpomenout na dávné časy, kdy se mi tento styl líbil. Hehe. Nechci tady liskat pojmy, které znají i babičky v kostele. O tom, co hrají (li) Napalm Death, Terrorizer či Nasum si cvrlikají i vrabci na střeše. Je hloupé, že já v tomto stylu zamrzl kdesi kdysi a k zprofanovaným jménům jsem schopen přihodit jedno dvě jména a hotovo. Když už se mi nějaké novější grindové album deathového charakteru dostalo do rukou, většinou mě nebavilo, nebo jsem na ně časem zapomněl. Na Feed Them Death asi taky zapomenu, ale přiznávám, že od prvního seznámení je to přitažlivost jak řemen.

 

Void se s ničím nepáře. Nahrne do nás své vize hlava nehlava. Zhostil se všech nástrojů i většiny vokálů (plus hosté) a na to, že se jedná o one-man projekt, nezní fošna vůbec blbě. Jak nástrojovka, tak řevy, vše je velice příjemně rozmanité. Je vidět, že je původně basák, protože i tento instrument funguje skvěle. Palcová technika se mísí s trsátkovou, pumpuje, přitvrzuje sound, i rozvíjí ostrou hru divokých kytar. Nechci ze sebe dělat blázna a tvrdit, že poznám bicí automat nebo živou hru. Ať tak či tak, bubny jsou vymyšlené dobře. Nejsou pouze nasypané, ale dočkáme se přechodů a změn tempa do aleluja! Je vidět, že i pěvecky to pánovi myslí a řve hlas přes hlas. Hluboký growl i křičený řev… Moc pěkný!

 

 

Základ stylu Feed Them Death netvoří death nebo grind. Jsou to oba styly, co zde spolu krásně koexistují. Brutalita soundu i patřičná porce vzteku je rozmělněna ďábelským nadšením starého mazáka, který po letech dostal chuť si opět pořádně zablbnout. No Solution / Dissolution je přímočará pětadvacetiminutová jízda, která si na nic nehraje. Feed Them Death nemá tendence si hrát na revoluci. Chce pouze posluchači urvat hlavu. A to se mu podle mého názoru na No Solution / Dissolution opravdu povedlo. Nic víc ani nic míň!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky