Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

U některých kapel mám dojem, že bych mohl sledovat pouze je a jim podobné, abych byl dostatečně zásoben stále čerstvým materiálem. Mám totiž pocit, že recenzi na onehdá aktuální nahrávku skupiny Esoctrilihum jsem psal relativně nedávno a ve chvíli, kdy se mi do uší dostala nahrávka další (a věřím, že stále nová) zjišťuji, že jsem svou příležitost již nadvakráté promarnil. Tím chci říct, že mezi minule rozebíranou deskou Pandaemorthium a nynějším kouskem Eternity Of Shaog byla vydaná ještě další dvě díla. Ještě v roce 2018 to bylo album Inhüma a v roce 2019 nahrávka The Telluric Ashes Of The Ö Vrth Immemorial Gods. Ani se mi nechce zmiňovat, že letos krom velké desky ještě vyšlo EP F’htansg. Pán je zřejmě plný nápadů, áů.

Bez delšího otálení se přiznám, že aktuální obálka mi nepřijde ani démonická, ani zlověstná, ale vyloženě blbá až směšná. Já tak nějak obecně nemusím, když je na obálce nějaká postava (vyjma takových jako je třeba Impia Symphonia od Besatt, kde se mi to provedení a celková stylizace zamlouvá), takže mě tenhle rohatej skřítek nějak zvlášť nezvedá ze židle. Ono to má zaručeně nějaký hluboký význam, ale vykládejte to někomu, kdo to má stejně stažené někde v mp3 a na obrázek se podívá možná tak omylem. Čímž si trochu sypu popel na hlavu, neboť toto album (zatím) nemám ve fyzické podobě.

Tím se trochu dostávám k tomu, že tohle určitě stojí za pořízení (bez ohledu na grafiku). Ta hudba totiž v sobě živí to patřičné kouzlo, které mě na podobném mystickém black metalu vždycky bavilo a lákalo. U té desky s pandou v názvu se mi líbilo určité odosobnění a nezemskost nastolené atmosféry. Bylo tam toho tajemna opravdu dost až hmatatelně, což vedlo k náležitě intenzivnímu zážitku z poslechu. Nová deska je v tomto ohledu trochu jinde. Moje pocity z ní jsou prostě takové veselejší, mám pocit, že užité melodie jsou hravějšího rázu a místo zlobivého tytyty je tu předkládán melodičtější charakter. Samozřejmě je to pořád jen úhel pohledu, ale já to tam zkrátka cítím.

Asi by bylo příliš příkré hovořit o Eternity Of Shaog jako o melodické desce, což může snadno sklouznout k podvědomému zařazení mezi heavy metalem ovlivněné nahrávky, a to samo o sobě může v leckterých uších i očích být dosti zkázonosné. Takže ne. Toto album není heavy, jen se svou melodickou stránkou zachází trochu jinak a s největší pravděpodobností za to může použití houslí. Asi merčíte nějaký paskvil, ale klid, žádná divočina se nekoná. Na této nahrávce je totiž úžasné to, jak přirozeně zní, ve smyslu nekomplikovaného poslechu, který probíhá v naprostém pořádku a souladu s jakoukoliv vaší náladou. A to je skvělé. Je to zase jiný úhel pohledu na magický black, ale pořád dostatečně přesvědčivý a organický.

Tahle hodinová seance je určitým vytržením ze všedního dění a zároveň i z jistého očekávání od okultně blackového díla. Má to zaručeně své chmurné a temné stránky (ve smyslu nálady, nikoliv kvality), což staví příjemný kontrast vůči těm, řekněme, veselejším polohám, které zde lze objevit. Zkrátka a dobře deska Eternity Of Shaog vám zaručeně zpestří chvíle, které se rozhodnete věnovat jejímu poslechu.