Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fervent Hate - Tales of Hate, Lust and Chaos

Fervent HateTales of Hate, Lust and Chaos

Garmfrost12.10.2018
Zdroj: CD / promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Tales of Hate, Lust and Chaos je velice chytlavý a zajímavý death made in Sweden. Na Tales of Hate, Lust and Chaos najdete deset dobrých skladeb, které jsou doslova nasáklé hitovými nápady a ohnivou energií. Kluci se nebojí do chrastícího randálu narvat i příjemné melodie, aniž by klouzali po hraně podbízivosti.

Jak už psal náš šéf, Jirka D, při psaní recenzí někdy začíná u nuly a pak přemýšlí, proč tomu dát víc a jindy na to jde z druhé strany. Já byl přesvědčený, že v případě peruánských Fervent Hate a jejich druhé desky Tales of Hate, Lust and Chaos začnu taky u nuly. Ptáte se proč? Jihoamerická variace na osvědčený švédský model, který kdysi pomáhal definovat Tomas Skogsberg ve svém Sunlight Studiu, nemůže přece dopadnout dobře. A víte co? Tales of Hate, Lust and Chaos nedopadlo vůbec špatně. Zvlášť když za mix a mastering není odpovědný nikdo menší než samotný Dan Swanö.

 

Fervent Hate vznikli v roce 2008, ale debut vydali až o pět let později. Po sérii demíček jsou zpět s novou deskou, která představuje prvotřídní šupec, tak jak ho kdysi definovali Dismember, At the Gates, Grave a Entombed. Už je jasno, o co jde, že jo? Sranda je, že přes jasné retro a okopčení všeho možného, je Tales of Hate, Lust and Chaos deskou jak víno. Nic dýchavičného a upoceného nečekejte. Písničky na albu se nesou převážně ve středním (rytmicky pestrém) tempu, s tím, že bubeník Jean umí i pěkně zahlomozit a takzvaně do bubnu pořádně prásknout. Dá se říct, že jejich přínos je větší než poslední desky takových Centinex atd. Viz fraška kolem Entombed, respektive A.D. Ani Demonical na posledním albu nebyli tak dobří, jako tito peruánští smrťáci. Řekl bych, že jsem kacíř!

 

ferventhate 

 

Na Tales of Hate, Lust and Chaos najdete deset dobrých skladeb, které jsou doslova nasáklé hitovými nápady a ohnivou energií. Kluci se nebojí do chrastícího randálu narvat i příjemné melodie, aniž by klouzali po hraně podbízivosti. Zůstávají stále v mantinelech syrového death metalu. Při poslechu této desky jsem si vzpomněl i na parádní fošnu „Club Mondo Bizarre“ For Members Only kdysi vynikajících Pungent Stench. Líbí se mi totiž, jak dobře umí Fervent Hate do deathového hoblování narvat i chytlavý rock´n´roll a přitom nevyměknout. Je jasné, že do bizarní zvířeckosti Pungent Stench mají Fervent Hate daleko. Ostatně oni vsadili na odlišnou muziku prostou rebelie. V poslední Disinfection Aid, i přes severský zvuk, jako bych slyšel Gorefest v období Chapter 13. Myslím, že jsem vyjmenoval docela široké spektrum devadesátkového deathu, který místy vlastně ani death už nebyl. Ale Fervent Hate tohle spektrum obsáhli a death hrají pořád.

 

Kytarový tandem Emilio a Gocha své nástroje výtečně ovládá. Jejich sóla a vyhrávky se báječně doplňují. Když jeden drhne kila, druhý se ujme sólových partů. Pak si to vymění, a občas se rozjedou oba. Zpívající basák Kanu se s basou nepouští do žádného dobrodružství, ale myslím, že v takovém stylu dnes už nikdo progresi nečeká. O to lepší je Kanu vokalistou. Svým příjemně zabarveným hlubokým growlem vcelku srozumitelně zpívá (ano, zpívá – neřve) v pestrých liniích.

 

 

Při pitvání promo nahrávek často vím, že se k desce už nikdy nedostanu, protože takových desek jsou statisíce. U Tales of Hate, Lust and Chaos ale s klidným svědomím můžu říct, že s k ní čas od času vrátím rád. Nesmírně mě baví, byť musím album odsoudit pro nulovou originalitu a přínos scéně jako takové. Jako letitý fanouš dobrého deathu si peruánský randál Tales of Hate, Lust and Chaos užívám nadmíru.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky