Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fiasko - Mizantropolia (EP)

FiaskoMizantropolia (EP)

Garmfrost11.9.2020
Zdroj: CD v jewel case // promo od agentury Heavision
Posloucháno na: minivěž
VERDIKT: Pojící prvek Mizantropolia spočívá v depresivní náladě a valivém sludge s přesahy do blackového či doomového světa. Graficky sporé EP sází na hudební složku, která je ovšem spíše překombinovaná, nemá nic, co by ji kočírovalo a nabídlo posluchači pocit nevšedního zážitku.

Fiasko jsou kapelou, kterou nelze jednoznačně zařadit a nic moc se o nich neví. Webovky nemají, facebookový profil nefunguje. Ale to není podstatné. Z metalových archívů víme, že existují sedm let a aktuální EP Mizantropolia je už jejich druhou nahrávkou. Zatímco dlouhohrající debut Głupcy umierają dle poslechů na youtubu představoval stravitelnější a modernější sound na pomezí core, sludge a syntezátorové elektroniky s příměsí čehosi, co hodně z velkým přivřením očí lze nazvat jako black (nic pro milovníky extrému), novinkové EP Mizantropolia jde více směrem k temnotě a toho blacku je na něm podstatně víc. Každopádně platí, že nepatří do rukou vyznavačům klasického metalu.

 

V Polsku kapel, které kráčí nelehkou cestou podivínů, je docela dost. Mám pro podobné spolky slabost. Fiasko si ale k mému srdci cestu zatím nenašlo. Nějak jim nedokážu rozumět a přesto, že jsem zaznamenal docela dost chytlavých riffů a melodií s občasným náznakem skvěle ponuré atmosféry, obsahují v sobě cosi, co mi brání se uvolnit a užít si jejich mizantropicky rozverných radovánek o trochu víc.

 

Mizantropolia je něco přes dvacet minut dlouhá nahrávka, rozdělená do čtyř skladeb, jejichž pojící prvek spočívá v depresivní náladě a valivém sludge s přesahy do blackového či doomového světa. Jak vidno, škatulky netřeba řešit, vše je zde jiné. Nejvýraznější položkou alba je ovšem ujetě temný front cover. Booklet samotný krom textů v mateřštině nic moc nepřináší. Graficky sporé EP sází na hudební složku, která je ovšem spíše překombinovaná, nemá nic, co by ji kočírovalo a nabídlo posluchači pocit nevšedního zážitku.

 

fiasko

 

Kluci jsou šikovnými muzikanty a zpěvák se s tím také nepáře. Nepouští se do zpěvu, spíše naříká, vrčí a vykřikuje. Sem tam se skladbami mihne slibná vyhrávka nebo rytmus, ale celkově nic moc nefunguje. To už ten moderní a odlehčený debut šlapal víc. Je možné, že nejsem cílovka. Nebaví mě a nic mi neříká... Schválně, zkuste si Mizantropolii poslechnout a dejte vědět.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky