Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Forhist - Forhist

ForhistForhist

Victimer15.4.2021
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Mrazivé noci v syrovém lese jménem Forhist, kde je jediným průvodcem sám Vindsval.

Zpět k pramenům, řekl si Vindsval a založil nový projekt Forhist. Ano, Forhist je novým alter egem vytrvalého badatele blackmetalových esencí z Blut Aus Nord a jeho cesty vedou k primitivním blackmetalovým pudům. Do tajuplnosti lesa jako místa, kde je možné tyhle vlastnosti vytrvale a uvěřitelně vnímat, a pak prezentovat skrze svou hudbu. Forhist navazuje na téma třídílné ságy Memoria Vetusta, tedy na spojení atmosférického a přízemního černého kovu. Navíc skladba s názvem Forhist se objevila na posledním díle ságy, Saturnian Poetry. Je to souhra (na disharmonie zapomeňte) atmosférického black metalu s naturálním duchem evokujícím lesní romantiku ve jménu svobody a drsného sekernictví. Vindsvalův plánovaný výlet na sever, kde se uprostřed zimy větve bortí pod návaly sněhu a lišky spí schoulené v klubíčku ve svých norách. Jediné co nás může spolehlivě zahřát, jsou povedené melodie Forhist.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/forhistband.jpg


Některé melodické postupy lze poměrně snadno předvídat, ale neměl bych to Forhist za zlé jenom proto, že je aktivoval mistr Vindsval. Zlí jazykové budou stejně tvrdit, jak moc bylo zbytečné zakládat nový projekt, když takto klidně mohli znít Blut Aus Nord na dalším díle Memorie... Já bych v tom nic moc zásadního nehledal, Forhist je zkrátka o síle okamžiku a epice ohlodané na kost, a domovská kapela půjde zřejmě krapet jiným směrem.


Styl hraní a chápání blackmetalové hudby u Vindsvala má svůj typický projev a není proč sázet na nezvyklosti a nové prvky tam, kde má být zachován duch dřevní mystiky a původ všeho ryzího.  Navíc když zde zafungují ty nejobyčejnější zvuky, protože právě tady je jejich místo. Jako když se z dáli přibližuje bouřka a první kapky zkrápí střechu, nebo když si ráno člověk zajde nabrat čistou vodu do potoka a večer jen tiše poslouchá zvuky hvozdu. Je v tom ta pravá osamělost a odloučení, touha samotná po tom všem a výrazové zlo, které nestraší ze sna, ale vyluzuje potřebu si vše náležitě užít. Tento styl rouhání je atmosféricky přitažlivý, veškeré pudy jsou povzneseny ze dna džberu na pohled na noční oblohu a zvlčelé počítání hvězd. Funguje to, protože ve Forhist ta mystika prostě dříme.

 


Na albu a na celém projektu se mi líbí ten postupný přerod v opravdu silnou nahrávku. Od známých nuancí a atmosfér, kdy hlava pochybovala, po úplné napojení se na lesní stezku a štípání dříví za svitu měsíce a prožití si každého okamžiku. Některé stínohry v příšeří stromů jsou stále povědomé, jiné zase nové a excelentně zpracované tam, kde by před lety možná působily toporně. Forhist je skladatelsky dotažený černý kov beroucí si plnými hrstmi ze soundu Blut Aus Nord, aby na ně člověk pořád myslel, ale zároveň je mohl v klidu nechat spát, protože tady s námi ve skutečnosti nejsou.


Tento dojem jsem si poctivě odpracoval, jinak totiž neumím nazvat to, jak jsem si s Forhist počínal. Fakt mi trvalo, než jsem tomuto albu přišel na chuť a posunul si laťku svého trochu znuděného příjmu o úroveň výš. Z debutu Forhist se rázem stala lehká deviace směrem k lesnímu blouznění, kdy se v člověku probudí kus prasete, které je schopno dobře vyhodnotit a zanalyzovat nastalou situaci. Hlavně žádné velké závěry, jen se nechat vtáhnout do chladného lesa a náležitě si to tam sám prožít. Být na míle daleko od civilizace a vyznačených cest. Mít po ruce jen základní věci na přežití a cítit, že tam patřím. Je zima, noci jsou dlouhé a jejich magie působí. Z Forhist jde naplno ven to syrové spojení primitivního a krásného.

 


Forhist vrací black metal na jeho původní místo. Na začátek jeho cesty ze severu a probouzí první dávný Vindsvalův pohled na něj. Osmero skladeb vyvažuje estetiku a kořeny v jednom, volá po starém zákonu stylu a dává mu svou duši. Povedlo se.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Pekárek / 15.4.21 21:54odpovědět

Hezká recenze, moc se na to těším.

Garmfrost / 15.4.21 19:52odpovědět

Vindsvalova přímočařejší a melodická tvář Forhist v mém přehrávači stále koluje. Z prvotního nadšení sice kousek vyprchal, ale pořád album stavím hodně vysoko.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky