Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Frana / Opiliones - split (7" EP)

Frana / Opilionessplit (7" EP)

Jirka D.7.8.2016
Zdroj: 7" černý vinyl říznutý na 33 RPM // promo od kapely Frana
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Kytarové podzemí našich západních sousedů a muzika na pomezí noise rocku a hardcore punku. A taky dvě kapely, dvakrát dvě skladby a ideální příležitost se seznámit.

Kapely Frana a Opiliones mají kromě dnes představovaných sedmi vinylových palců společně taky to, že když se pustíte džunglí internetu a budete se snažit o nich něco dohledat, mnoho toho nenajdete. Tradičně to nejzákladnější info na facebooku, v případě první zmíněné muziku vyvěšenou na bandcampu. Trocha stručných informací k sestavám, ale tím to končí. Recenzent má pak o odstavec míň práce.

K dalším průsečíkům dojdete pátráním v historii, kde objevíte plakát společného koncertu a tedy minimálně jednu možnou příčinu pro to vydat splitko. Obě kapely navíc pocházejí z Německa, i když Frana částečně i z italského Milána, a podle všeho jsou to tak trochu soudruzi z podzemní scény lomozících kytar. Noise rock, hardcore, trocha melodií, trocha emocí, ale hlavně undergound. Přísahy na klasiky žánru v podobě (nejen) Shellac a Fugazi jsou pak tím nejpřirozenějším východiskem a současně příčinou toho všeho. A to není vůbec špatně.



Kdybych měl obě kapely přiblížit fanouškům domácí scény, v případě Frana volím obecnější příměr k noise rockovým kapelám v katalogu Silver Rocket, ke kterým mají svým podáním tohoto žánru poměrně blízko. Jejich dva songy nijak zásadně neřeší původnost, základem vychází z nejlepších tradic špinavého rocku a svým způsobem představují pouze další pohled na to, jak hrát rockovou muziku nahlas, spontánně a bez svazujících pravidel. Hledat víc znamená nenacházet, ale stejně tak lze snadno dojít k závěrům, že hledat cokoliv dalšího není třeba. Frana svou stranu desky zvládají slušně, přímočaře a je docela škoda, že celkový dojem jim kazí nevyvážený mix se zbytečně vytaženou kytarou a především zastřený a nepřehledný zvuk.

Strana Opiliones zaujme hned v úvodu první skladby nápaditější kytarovou prací a přesvědčivějším vokálem, dobře se hodícím k emotivně laděným hardcore punkovým kapelám. Měl-li bych opětovně volit příměr pro tuzemského fanouška, napadají mě (s jistou rezervou) Esazlesa. Opiliones nejsou sice tak rozevlátí v prostoru, ale důraz na kytary mají obdobný, stejně jako s podobným přehledem zvládají čistě instrumentální pasáže (úvodní pasáž No Magic). K jejich dobru budiž přičtena i větší jistota při formování kompozic, i když právě zde se přímo nabízí další cesta vývoje spočívající v jejich protažení a rozehrání po šíře. Možná jako Esazlesa, ale možná i úplně jinak. Dalším pozitivem je o fous lepší zvuk, především s vyváženějším mixem a dobře umístěnou baskytarou.



Nahlíženo s patřičným odstupem plní tohle splitko přesně to, co si myslím, že by plnit mělo. Tedy ta nejlepší možná seznamka s novými kapelami a nahlédnutí pod pokličku toho, co se děje o kus dál než u nás v Horní Dolní. A samozřejmě i impulz k dohledání starších věcí, což v mém případě platí minimálně u Opiliones se vším všudy. Smysl se ukrývá v těch nejpřirozenějších věcech.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

GF666 / 18.8.15 19:17

Na českou scénu se patří z vysoka vy... Když jim mažete med kolem huby, tak se to lísá, ale běda říct, že se to zkrátka nepovedlo... To je řevu. Najednou to už není, díky pane redaktore, ale ten pisálek má v uších nastláno... To je přístup? Já coby muzikant zírám na tvrzení, když neumíš hrát, nekritizuj. Ale pokud tě baví, chválit můžeš? To je jak na dětským hřišti. Baví mě místní urážky lidí, že pro autora recenze je hudba novýho Brichty moc tvrdá, a že asi poslouchá Mandrage atd. Když se mrknete na jeho sled recenzí a reportu, je jasné, že naopak poslouchá mnohem mnohem tvrdší a brutálnější muziku a že se Datlovi věnoval hlavně kvůli tomu, že ho deska coby fanouška starší tvorby tohoto umělce zkrátka rozčarovala. Z diskuse nevím, zda jsou legračnější fanoušci AB nebo pan B sám, jak se snaží mít poslední slovo. Tak nelíbilo, no! Svět jde dál. Věřím, že si desku koupí i tak dostatek lidí, co ji budou nadšeni a že ve Sparku se objeví chválivá recenze a rozhovor. Tak o co jde? Nelíbí no. Autorovi recenze vzkazuji, ať se nenechá odradit a dál píše bez obav z davového šílenství a vzteku. Nelíbí, no!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky