Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Za rozbitým zrcadlem Skepticism se skrývá pět alb těžkého smutku, pohřebního procesí a kultovního postavení všeobecně. Odpočinek je nutný, pomalý nástup a otevření nové kapitoly také, ale úplný epitaf ještě nikoliv. Proto vítejte skeptici, nihilisté a tajní návštěvníci večerních zahrad, hřbitovů a pootevřených branek rodinných hrobek. Pohodlně se usaďte do svých křesel, nalejte si dvě deci vína a kapesník nechť je blízko vašich rukou. Na pořadu dne (či na jeho samém konci) je pláč, zmar a výrazné emoce vůbec. Vlastnosti, jimž hudba Skepticism prostupuje, které během ní probouzí a které pak v člověku velmi silně vyvolá. A hlavně nějaký čas zanechá.

"Ordeal" je pátou deskou smutnících Finů a tou pravou, která je hodlá ukázat z jiného úhlu pohledu. Album bylo pořízeno live, a to během jednoho večera zkraje letošního roku. Pro záznam byly vybrány prostory sálu Klubi v domovském Turku. Vystoupení Skepticism patří (většinou) mezi zvláštní a uhrančivé zážitky, a tak si kapela usmyslela tuhle ojedinělost zvýraznit do podoby regulérní desky a dala všanc svou komorní majestátnost (protiklady se přitahují). Novinku tvoří šest nových skladeb a dvě staršího data, které ten večer měly své výstavní místo, aby připomněly léta minulá. Výrazně ovšem večer nezměnily, během živého přehrání jejich jedinečnost jako by zapadla.

... Skepticism patří výsadní postavení na doom metalové scéně. Kapela vznikla zkraje devadesátek, stejně jako jejich krajané Thergothon, společně se kterými významně ovlivnili zástupy dalších, kteří si hřbitovní zármutek vzali za svůj. Na rozdíl od Thergothon ovšem Skepticism svůj zástup smutečního průvodu vedou dál, proces nikdy neskončil a jeho pomalý přednes je dodnes velkým svátkem pro všechny zadoomané duše ...

Zmíněné starší skladby pocházejí z debutu "Stormcrowfleet", respektive z jeho následovníka "Lead And Aether". Tedy z dob, kdy zármutek Skepticism stékal výlučně neudržovaným zvukovým korýtkem, rezavým a zaneseným. Hnusná produkce debutu připomíná nahrávání někde v garáži, popřípadě pokoji jednoho ze členů kapely. Ještě na "Farmakon" Skepticism zní silně zakaleně a bicí zatloukají hřebíky do rakve sotva přijatelným způsobem. Atmosféra starých alb Skepticism je ovšem výstavní, až nedotknutelná. Napadnout chabou zvukovou kvalitu můžeme, ne však kultovní odkaz těchto nahrávek. Zahloubaná temnota "Stormcrowfleet" je pak tou, která v očích všech pravověrných doomařů shlíží na osud ostatních alb kapely ze svátečního piedestalu.

"Ordeal" tyhle starší skladby představuje jako ty, které jsou zahrané dnes. Se zaujetím, ale krapet jinak. Skepticism dneška jsou kapelou výrazně čistší, přehlednější a svůj žal předávají s větší noblesou. Na druhou stranu jsou také kapelou, která vše podstatné již řekla a dnes tak trochu působí jako ta, která čas od času přidá pár nových skladeb a opráší tak svou velikost. Skladeb smělých a podmanivých, ale pravá síla a temnota Skepticism je na ústupu. Jistě, tento pocit může vyvolat současná produkce novinky, větší náklonost k melodiím a "rychlejší" (ve vší pomalosti) skladby jako takové. Vokál taky není zakopán šest stop pod zem, ale je jen nakřápnutým sdělením pozemské přítomnosti. Je pěkně mezi námi, mezi živými. Poprvé jsem měl ve společnosti Skepticism pocit, že se nic převratného vlastně neděje už během poslechů "Alloy", ale to nakonec své trumfy přece jen vytáhlo a dokázal jsem s se s ním sžít. Novinka "Ordeal" bude mít zřejmě podobný osud.

Skepticism jsou nadále těmi, kteří jsou schopní rozhýbat smrtelně strnulé výrazy spících na onom světě, ale jejich pozice už nějaký ten pátek není výsadní. Aktuální kolekce "Ordeal" tohle jen potvrzuje. V žádném případě neznamená prudký sesun někam do zapomnění, na to jsou Skepticism příliš na výši a oddáni pravé doom metalové lásce. Jde jen o to drobně změnit přístup k nim a lidsky se připojit k jejich smuteční hostině. Bez přehnaného vytváření mýtů, s pokorou a hladem po ideálním zármutku doom metalové špičky. "Ordeal" stojí na hraně, jeho odkaz je smělý, jeho přínos však nijak zásadní.