Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Funereal Presence - Achatius

Funereal PresenceAchatius

Victimer3.4.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Velká síla tradice + schopnost ji nechat ojedinělým způsobem vynést z jámy pekel až k výšinám, tak stojí v erbu Funereal Presence.

Vlastní existenci Funereal Presence jsem prozatím vnímal jen velmi okrajově. Snad jako fakt, že kolem velkých Negative Plane funguje pár projektů, které jsem ale neměl nejlepší vůli nějak hlouběji studovat. Až na Occultation, jejichž rockující temnotu jsme už na Echoes probírali. Ono hlubší studium to ale chtě nechtě potřebuje. Celá trojka stálých členů Negative Plane se totiž realizuje v dalších velmi specifických tělesech, kterým je dobré přijít na chuť. A na ty navazují zase další, díky nimž se dostanete do opravdu širokého spektra netradičně pojaté (nejen black) UG muziky. Konkrétně další kapely srocené kolem Negative Plane spojuje jakási okultně - epická staroba, kterou je možné brát pouze jako velké plus a poznávací znamení, nikoli opačně a brblat při tom. Rodokmen Negativistů se rozrostl do velmi zajímavého stavu a nyní si posvítíme na sdružení Funereal Presence, jemuž vévodí týpek s pseudonymem Bestial Devotion, jinak mistr paliček v Negative Plane.

 


Ve Funereal Presence je zcela pánem situace, ovládá všechny potřebné nástroje a vyluzuje vokální kreace. A dbá na celkovou atmosféru. Ta je velmi specifická a jako taková je pojivem starého odéru dávných dob a podzemně špinavých riffů. Ty hnily někde hluboko pod povrchem, aby po odkrytí zeminy krutě hoblovaly naši přítomnost a lákaly ji zpět do doby, kdy byla dávnou minulostí. Je to o pocitu spojení starobyle magické atmosféry s duchem původního black metalu a čímsi nad rámec, co se tak zprvu vůbec netváří. A děje se to dnes! Je v tom cosi magického, rituálně prostého a v zásadě odzbrojujícího. Důkladné poslechy prvotiny The Archer Takes Aim mne nahlodaly, abych na Achatius pochopil tento druh umění ještě důkladněji. Povrchový příjem bych na tomto místě přímo zakázal, neb hudba Funereal Presence učinkuje a vyjevuje svá tajemství až mnohem později.


Ve Funereal Presence putuje i kus původních Master´s Hammer, kdo by stál o malé připomenutí starobylosti z domácích luhů a hájů. A řekl bych, že co do zastavení a návratu v čase, tedy v místech, kde se nehobluje, ale mlčky se uvědomuje síla působení dávného věku, jsou si docela blízko s Dissolving Of Prodigy. Čistě pocitově, ne hudebně. I oni dokázali ten starobylý prapůvod vyjádřit téměř dokonale (někteří jsou holt k těmto skutkům asi předurčeni a myslím tím kultovní Time Ruins Also Beauty). Jinak od pomalých temp honem pryč...


Achatius jako druhé album Funereal Presence nejprve potvrzuje a potom předčí kvality toho prvního, aby nechalo jasný cejch na zádech mučedníka. Skrze něj je hudba Funereal Presence tou, co dovede povýšit starobylou atmosféru v black metalu na status, který se neomrzí a nezapomíná. Který je třeba respektovat a brát jako specifikum, ne jako archaické zastydnutí v bodě nula. Starobylá epika tomuto druhu black metalu, který drhne spodek, ale přitom povznáší, vévodí, to ano. Znít archaicky ovšem neznamená být starý a ubryndaný, znít archaicky znamená ctít pravidla a dle svých schopností je nechat volně růst. A jako takový představuje tento projekt skutečné žně.

 


Funereal Presence zní jako starý vyznavač starých pravidel, ale je to jen jeden z mnoha pocitů, které se mi při poslechu Achatius vkrádají do hlavy. Já tu jejich produkci chápu spíš jako originálně výpravnou, takovou, která je ochotna ty staré pořádky nechat pěkně proletět a proluftovat. Vedle toho se do mysli vkrádá ta neodkladně přitažlivá myšlenka, že i ve Funereal Presence je cosi skrytě neobvyklého (až lehce avantgardního), což napadne hned při prvním poslechu a drží se do toho posledního. Otázkou pak zůstává, kdy ten poslední poslech odezní, protože k opuštění této nahrávky se zatím nemám. Je pořád silně přitažlivá a já se přistihl, že tohle je typ black metalu, který mi tou svou starou otevírací skořápkou dělá velkou radost. A dokonce mě momentálně svou přítomností baví víc jak samotní Negative Plane, což je možná rouhání, ale v této chvíli taky pravda. Cítím se prazvláštně obohacen, kdy i původní dojem ošuntělého blacku, který ze své podstaty míní jen špinit a hrozit, může znít jako velmi povznášející materiál. A ty zvonky jsou stejně geniální.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Garmfrost / 3.4.19 19:44odpovědět

Ano, je to velké...

Lomikar / 3.4.19 9:15odpovědět

Zatím nejlepší letošní album, co se ke mně dostalo. A vypadá, že to nějakou dobu vydrží, protože pořád roste.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky