Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Funereal Presence - Achatius

Funereal PresenceAchatius

Victimer3.4.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Velká síla tradice + schopnost ji nechat ojedinělým způsobem vynést z jámy pekel až k výšinám, tak stojí v erbu Funereal Presence.

Vlastní existenci Funereal Presence jsem prozatím vnímal jen velmi okrajově. Snad jako fakt, že kolem velkých Negative Plane funguje pár projektů, které jsem ale neměl nejlepší vůli nějak hlouběji studovat. Až na Occultation, jejichž rockující temnotu jsme už na Echoes probírali. Ono hlubší studium to ale chtě nechtě potřebuje. Celá trojka stálých členů Negative Plane se totiž realizuje v dalších velmi specifických tělesech, kterým je dobré přijít na chuť. A na ty navazují zase další, díky nimž se dostanete do opravdu širokého spektra netradičně pojaté (nejen black) UG muziky. Konkrétně další kapely srocené kolem Negative Plane spojuje jakási okultně - epická staroba, kterou je možné brát pouze jako velké plus a poznávací znamení, nikoli opačně a brblat při tom. Rodokmen Negativistů se rozrostl do velmi zajímavého stavu a nyní si posvítíme na sdružení Funereal Presence, jemuž vévodí týpek s pseudonymem Bestial Devotion, jinak mistr paliček v Negative Plane.

 


Ve Funereal Presence je zcela pánem situace, ovládá všechny potřebné nástroje a vyluzuje vokální kreace. A dbá na celkovou atmosféru. Ta je velmi specifická a jako taková je pojivem starého odéru dávných dob a podzemně špinavých riffů. Ty hnily někde hluboko pod povrchem, aby po odkrytí zeminy krutě hoblovaly naši přítomnost a lákaly ji zpět do doby, kdy byla dávnou minulostí. Je to o pocitu spojení starobyle magické atmosféry s duchem původního black metalu a čímsi nad rámec, co se tak zprvu vůbec netváří. A děje se to dnes! Je v tom cosi magického, rituálně prostého a v zásadě odzbrojujícího. Důkladné poslechy prvotiny The Archer Takes Aim mne nahlodaly, abych na Achatius pochopil tento druh umění ještě důkladněji. Povrchový příjem bych na tomto místě přímo zakázal, neb hudba Funereal Presence učinkuje a vyjevuje svá tajemství až mnohem později.


Ve Funereal Presence putuje i kus původních Master´s Hammer, kdo by stál o malé připomenutí starobylosti z domácích luhů a hájů. A řekl bych, že co do zastavení a návratu v čase, tedy v místech, kde se nehobluje, ale mlčky se uvědomuje síla působení dávného věku, jsou si docela blízko s Dissolving Of Prodigy. Čistě pocitově, ne hudebně. I oni dokázali ten starobylý prapůvod vyjádřit téměř dokonale (někteří jsou holt k těmto skutkům asi předurčeni a myslím tím kultovní Time Ruins Also Beauty). Jinak od pomalých temp honem pryč...


Achatius jako druhé album Funereal Presence nejprve potvrzuje a potom předčí kvality toho prvního, aby nechalo jasný cejch na zádech mučedníka. Skrze něj je hudba Funereal Presence tou, co dovede povýšit starobylou atmosféru v black metalu na status, který se neomrzí a nezapomíná. Který je třeba respektovat a brát jako specifikum, ne jako archaické zastydnutí v bodě nula. Starobylá epika tomuto druhu black metalu, který drhne spodek, ale přitom povznáší, vévodí, to ano. Znít archaicky ovšem neznamená být starý a ubryndaný, znít archaicky znamená ctít pravidla a dle svých schopností je nechat volně růst. A jako takový představuje tento projekt skutečné žně.

 


Funereal Presence zní jako starý vyznavač starých pravidel, ale je to jen jeden z mnoha pocitů, které se mi při poslechu Achatius vkrádají do hlavy. Já tu jejich produkci chápu spíš jako originálně výpravnou, takovou, která je ochotna ty staré pořádky nechat pěkně proletět a proluftovat. Vedle toho se do mysli vkrádá ta neodkladně přitažlivá myšlenka, že i ve Funereal Presence je cosi skrytě neobvyklého (až lehce avantgardního), což napadne hned při prvním poslechu a drží se do toho posledního. Otázkou pak zůstává, kdy ten poslední poslech odezní, protože k opuštění této nahrávky se zatím nemám. Je pořád silně přitažlivá a já se přistihl, že tohle je typ black metalu, který mi tou svou starou otevírací skořápkou dělá velkou radost. A dokonce mě momentálně svou přítomností baví víc jak samotní Negative Plane, což je možná rouhání, ale v této chvíli taky pravda. Cítím se prazvláštně obohacen, kdy i původní dojem ošuntělého blacku, který ze své podstaty míní jen špinit a hrozit, může znít jako velmi povznášející materiál. A ty zvonky jsou stejně geniální.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Garmfrost / 3.4.19 19:44odpovědět

Ano, je to velké...

Lomikar / 3.4.19 9:15odpovědět

Zatím nejlepší letošní album, co se ke mně dostalo. A vypadá, že to nějakou dobu vydrží, protože pořád roste.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky