Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Fyrnask - Íosir

FyrnaskÍosir

Sorgh27.8.2026
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: PC, mobil
VERDIKT: Fyrnask nahráli další variantu blackmetalového alba, které krom syrovosti poskytuje pocit monumentálnosti a hymnické nadřazenosti.

Fyrnask nejsou pro našince neznámým pojmem. Tenhle německý projekt bude mít skoro 20 let a za tu dobu dokázal poškodit celu řadu nebožáků. I na Echoes před pár lety rezonovala ozvěna jedné z jejich nahrávek a nevedla si špatně. Původní projekt herr Fyrnda, který v sólo podobě vydal tři řadovky, se již před lety stal regulérní kapelou. Aktuálně jde o trio muzikantů, kteří se urputně drží nastavených limitů a na letošní léto přichystali studenou sprchu v podobě nového alba nazvaného Íosir. 

 

Stačilo by říct, že kdo čekal nebo si přál jakoukoliv změnu, bude zklamán. Ti ostatní si můžou v klidu užívat toho, čím Fyrnask jsou. Kapela opět přišla s drtící a nekompromisní verzí vlastního blackmetalového nebe. V něm se nemusí líbit každému, ale ze slušnosti bychom se měli seznámit. Album nás pohltí s lačností žíznivého mnicha a rozprostře atmosféru temného, magického black metalu. Zpočátku může působit zběsile, neučesaně, ale postupně se člověk srovná v jakémsi středním rytmu, ve kterém se skrývá promyšlená rovnováha. Nesmíte chtít nemožné, progresivním myšlenkám se zde dařit nebude, naopak se musíte naladit na vůni a chuť specifické podoby Fyrnask. Je to black metal, přesto necítím tlak stereotypu, který káže rychlou, studenou smrt. Íosis má různé způsoby jak zdecimovat nevěřící psy. Zlo a krutost dominuje, pravda, ani jsem nic jiného neočekával, ovšem zároveň je tu magie, ritualism, tvrdé snové plochy. To vše pod ledovým dozorem severu, protože ten Fyrnask bez přestání uctívají a stále se k němu obrací čelem. Tradičně tak čteme názvy skladeb i alba samotného v islandštině. 

 

Album je v rámci očekávání předvídatelné, současně  potvrzuje nechuť nechat se jednoduše zaškatulkovat. Kromě syrového blacku jsou zde i přiměřeně atmosférické momenty. Roli hraje určitá monotónnost, se kterou kapela staví stěny pocitů. Nemůžu se ubránit pocitu, že někdy je to tažené trošku na sílu, jakoby chyběl navazující nápad. Jde ale nejspíš o pracovní metodu, jak vyladit a znásobit emoční dopad. Někoho s menší trpělivostí to může prudit, ale to je asi tak vše. 


Opravdu zajímavých nápadů, nad kterými bych se zaujatě pozastavil, tu není mnoho. Album si jede v zajetých kolejích a zaleží na posluchači, jestli bude šlapat po jeho boku. Z mého pohledu Iosir nijak výrazné album není. Některé skladby mě nechaly naprosto chladným a zapadly do bezedné žumpy průměrných zážitků. Kytarové hoblovačky s tuctovým rytmem nemají potenciál se prosadit. Avšak jsou zde i místa, kde jsem si poslech užil, kde bylo něco navíc, stačila chytlavější melodie. Dalo by se říct, že silněji mě oslovily pomalejší, hymnické pasáže, protože v nich byla nějaká atmosféra. Slyšel jsem v nich stopy severského šamanismu, ducha přírody a podobné věci. Výrazně tomu napomáhají použité efekty a ruchy, které dolaďují potřebnou nelidskost a sílu živlů.

 

Dalo mi něco Íosir? Upřímně toho není mnoho. Udělal jsem si o kapele nějaký obrázek, ale zarytým stoupencem se nestanu. Album není v zásadě špatné, ale jsou tu lepší a silnější a těm dám přednost. Někdo to může mít obráceně a je to pochopitelné, proč ne...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lukas / 5.10.26 19:38odpovědět

Halo, prosím, potřebuju tohle album sehnat...sem velkej fans,,jedinej Discogs sem našel..a tamy ďáblužel nedisponuju..múžete někdo poradit?..dík..luk.kop667@gmail.com

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky