Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Galibot - Catabase

GalibotCatabase

Bhut20.8.2026
Zdroj: CD //promo od vydavatele
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Vzhůru do dolů, rubat a kutat kýžené nerosty. V rytmu Galibot to jde úplně samo.

Evidentně se kapela Galibot poučila z kolegovy recenze a přispěchala ještě v témže roce (tedy letos) s novou a svěží dávkou svého repertoáru. Zda jej za pár let přepracují, nyní nechme bez komentáře a vrhněme se raději na následovníka jménem Catabase.

 

Hornický black metal ve mně už tak nějak automaticky vzbuzuje srovnání s War For War, jejichž novinka je již na spadnutí. Avšak v případě Galibot jde o výraz zcela jiný. Industriální prvky by možná příjemně obohatily obsah nahrávky a nějaké to elektronické zakroucení by osvěžilo monolitický poslech, ale nutno uvést, že i tak je album Catabase protkáno ruchy sice rovněž industriálního charakteru, ale v trochu jiném slova smyslu. Takže nikoliv elektronickými rytmy, ale využitím ruchů a zvuků důlních i továrních. Je tam třeba hezký moment, kdy končí směna a pracovník jde obratem do hospůdky patrně na pivíčko. Zdánlivě veselý moment však nemá totožnou hudební podporu.

 

Tím se konečně dostávám k hudební náplni jako takové. Tou je svérázný black metal, který do sebe nasává vlivy jiných žánrů. Támhle slyšíme punkovou odvázanost, támhle zase až hardcoreové dupání a jinde takové typické francouzské obraty, které můžeme znát od nespočtu krajanů kapely. Nejspíš to zní jako pestrá náplň, ale v podstatě je to poměrně těžký, masivní vagon, který se hrne bez ohlížení prakticky ve stejném tempu pořád dál. Jsou tu pochopitelně momenty, které vybočují a poslech příjemně ředí, ale v obecném slova smyslu jde o monolit.

 

 

Takový masiv je zkrátka potřeba dobývat a to, že se u toho nejedno ucho umaže, je snad vedlejší. Přesto si tu lze najít oblíbené skladby, a to z mnoha důvodů. Třeba taková Jeanlin ukrývá zajímavý klidnější motiv s civilnějším hlasem zpěvačky, který má velmi příjemný charakter. Obecně je zpěvačka docela ohebná a její barva hrubne dle požadované povahy písně. Výraznou skladbou je třeba i Estaminet Pt. 1 s takovou energicky pulzující náladou, která vlévá chuť do díla, takže ražba na čelbě je hned o něco příjemnější. Nejvíc jsem si však oblíbil asi závěrečnou Mesektet, která má takový krásný francouzský půvab a tak nějak z ní prostě cítím hitovku.

 

Pochopitelně vyzobávám jen příkladné kousky, jelikož teprve ucelený poslech přinese to správné nahlížení i výsledný názor. Ale musím uznat, že deska je to velmi příjemná a sedla mi hezky. Je asi dobré ještě zmínit, že black metal, který Galibot předkládají, nese vedle klasických motivů i modernější prvky, které současný black prožívá. Odkud hledat přirovnání? Tak třeba mě napadá zanícenost Wiegedood, tíživost Blood Abscission nebo také hardcoreové koření This Gift Is A Curse. A to není úplně zlé, což?

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky