Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kdo se trošku zajímá o dění na naší scéně, o kapele Gerda Blank už asi něco slyšel. Pokud je uvidíte naživo, originální a nepřehlédnutelný duet si vás získá poctivým přístupem, se kterým drhne prazákladní esence rock´n´rollu. Ty je v dnešní době někdy těžké najít, protože výhonky jsou mnohdy už ze startu obaleny nánosem přidaných hodnot a je těžké se dostat přímo na dřeň.

Co se diskografie týče, tak kapela vydala tři dlouhohrající alba, z nichž každé se může hrdě poměřit s konkurencí. Debut O mě nadchl. S dvojkou Numbers to bylo vlažnější, ale i s ní mám kamarádský vztah. Teď se mnou šijou všichni čerti, protože jejich aktuální novinka nazvaná Rituals útočí všemi svými zbraněmi. Na západní frontě není klid. Rituals je živočišná deska nevyžadující titul za jménem, její řeč je lidová a podbarvená bodrostí zdravého sebevědomí. Proto si myslím, že ji skousne každý milovník úderného a neučesaného rocku. 

Rychlé vály se střídají se středněproudým tahem za vlasy, energie je hlavním režisérem celého vystoupení, které trvá nějakých 43 minut. Album uzavírá svatou trojici desek, které dokazují, že i na pouhé dva nástroje se dá udělat dobrá muzika. Jedna kytara, nezbytná sada bicích, snad nějaký efekt, nic víc. Všechno to stojí na dobrých nápadech, bez kterých by šlo o jednoduše zaměnitelnou kapelu. Skladby mají silné melodie, které jsou zapamatovatelné, ale ještě se mi nestalo, že by se mi ohrály. Každá je trošku jiná, stojící sama o sobě, ale všechny spojuje lehce nedbalý zpěv a barvitá hra na struny. Nakřáplá kytara špinavě praská a škrábe, jakoby se snoubila s ruchy neladěného rádia. Je úplně jedno, jakou roli v tu kterou chvíli hraje. Dle potřeby podpoří rytmiku, místy něžně zavrní a naráz  vymaluje stěny pokoje divokou melodií.

Z kontextu skladeb se vymaňuje titulní a závěrečná Rituals, která i přes svoji délku přesahující deset minut nemá problém udržet posluchačovu pozornost. Melancholická, zahleděná do sebe, plná tichého vybrnkávání, v jehož pozadí tluče jako srdce metronom. Na pár okamžiků se dokáže otevřít výraznému riffu, aby se následně vrátila do zasmušilého odcházení. Člověk jí musí dát čas a sám se snažit o kontakt. Netypická, ale silná věc.

Když to na závěr obhlížím seshora, nic neschází, nikde faldík nepřebývá, váha se drží zobáčkama k sobě. To mě na tom snad baví nejvíc, že stačí tak málo, aby kluci probudili zájem a následně nás smetli tak autentickým výkonem. Jsou dva, a stačí jim málo místa. Právě v klubech jsou Gerda Blank jako doma a je požitek se jim dívat pod prsty.