Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
God Dethroned - The World Ablaze

God DethronedThe World Ablaze

Sorgh7.6.2017
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Po letech tiché rezignace je sesazený Bůh zpět a drze pošilhává po svém čalouněném kanapi. Na otázku, jestli si na něj znovu sedne, zkusíme najít přijatelnou odpověď.

God Dethroned už byli dvakrát uloženi k ledu, ale pokaždé se vrátili zpět. Naposledy k tomu došlo v roce 2014 a z důvodů personálních škatulat už z původní sestavy mnoho nezbylo. Nejnovější obličeje jsou vidět u basy a druhé kytary. Všechno jsou to však kovaní muzikanti s léty zkušeností.

Dřívější blasfemická image je pryč, tématem dne je válka a uniformovaná poslušnost, kterou káže barevně chudý obal. Na jeho ploše se vojáci plížením v zákopu snaží dosáhnout prodloužení života a v lepším případě i nějaké kořisti.


Současní God Dethroned zní uhlazeně, bohatě a napapaně. Zasáhne vás majestátní zvuk, pocit velkoleposti, který death metalu zpravidla nepřísluší. Díky této lehce pompézní náladě album ztrácí  něco z bývalé špíny a nevychovanosti. Ne každému po chuti, na druhou stranu se kapela stává stravitelnou pro širší spektrum posluchačů, což nejde z placu odsoudit. Navíc čitelnost melodických kreací je výborná.


Intro se stylem fade in postupně rozevírá atmosféře silných dojmů. Melodično je silné téma nahrávky, to je jisté. A i když to mnohdy nejsou nijak hluboce promyšlené kompozice a člověk tak trošku dopředu očekává to, co vzápětí přijde, vyvolaný dojem je působivý. Levná a rychle upletená místa se obohacují odleskem příjemných hitovek a člověk je ochoten odpustit i nějaká ta škvárou zasypaná místa.

 

 

Mnohde vládne pocit, že jsme zde už byli s někým jiným. Jako v případě výrazného kytarového motivu ve druhé skladbě, který mi někoho silně připomíná, jen si vzpomenout. S dávkou tolerance a pochopení je možné přijmout fakt, že album trošku vykrádá jiné tvůrce, navíc je to uděláno slušně a s citem. Koneckonců nejsou první ani poslední. Opřít se mohou zejména o schopnost napsat líbivé melodie. Hlavním kamenem úrazu jsou spíš nepřekonané stereotypní úvahy a největším nebezpečím pak nuda, která jde na vrub rytmice. Tempo hnané kulometnou palbou jako z automatu se ani nepokouší vyvolat vzrušující nesoulad a hoví si v té nejobyčejnější poloze.  

Otázkou je tak další budoucnost kapely, protože hlubší dojem ve mně nahrávka nezanechala, a pokud to bude většinový názor, je možné, že se chlapi opět rozejdou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

hyenik / 2.5.16 10:57

Těšil jsem se, ale na koncerte jsem si koupil CD Tales. Je víc etno, na Legacy se ta tuniská vyjímečnost zbytečně rozmělňuje jakousi indiferentni elektronikou (moderna? krok do evropy? no nevim). Deska je ale přístupnější, takže bude určitě úspěšná u širšího publika (strategicky zřejmě správný krok). Když jsem si pak pustil Hope (2007), tak jsem se musel usmívat kam až dnes došli od toho nekompromisního (a tím pádem skoro neposlouchatelného) protoprogu se 40 nesouvisejícími motivy v jednom songu. Zpěvák je velký sympaťák s perfektní pódiovou prezentací a celkově púsobili pohodově a příjemně.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky