Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Výpravní nenávistníci z Toruně, Angrrsth vykazují od svého debutového EP Znikąd poměrně vysokou kvalitativní laťku, kterou postupně zvyšují. Já samozřejmě o existenci Angrrsth doposud netušil, nicméně jsem jejich diskografii poctivě naposlouchal. Jedno EP, dvě full-lenght alba a jeden split s mými oblíbenci Czort se dal v klidu zvládnout. Stylově se Angrrsth pohybují ve sférách melodického, tradičněji pojatého black metalu bez výraznějších výkyvů. Nic směrem k blasfemii či naopak k zjemňujícím, nebo progresívním elelementům se nekoná.

Od hruběji znějící prvotiny Znikąd se Angrrsth posunuli po všech stranách, ale už od začátku byl znát jistý rukopis či nastavený cíl, kudy se budou chtít do budoucna ubírat. Další nahrávky jsou uhlazenější, trochu svižnější i melodičtější. Dlouhohrající prvotina Donikąd sklidila více než slušné ohlasy, ale dle mého názoru se kapela stala jednou z mnoha podobně znějících bandů. Nechci řešit image… Pohled na chlápky s šátky přes obličej, dva s kapucemi a jeden bez ničeho… ve mně vyvolává spíše pobavení a úšklebek – něco ve stylu – aha, další?

Na tohle téma bych si dovolil polemizovat i ohledně tvorby samotné. Slyšíme bez debat velice slušnou nálož kvalitního blacku s neméně dobrým vokálním projevem. Avšak skladby z nové řadovky pojmenované Złudnia volající po uznalém pokývnutí, protože se jedná o zdařilé řemeslo a uvěřitelný zápal mají tendence vyvolávat netrpělivé zívnutí. Zajisté jste si všimli, kolikrát mezi řádky zazněly výrazy „slušné“, „velice“, „uznání“… Nezbývá než rozpačité pokrčení ramen, protože stejně jako image, parádní logo, vynikající zvuk jsou skladby výtečné, ale zaměnitelné. Tato kapela ztratila nebo vůbec nenalezla vlastní tvář. Hledala ji? Jak vidno, není všechno zlato, co se třpytí. Tím nechci hejtovat, není co. Klukům to hraje nadmíru dobře, poslech si můžete užít bez uzardění.

Skladby jsou zábavné a bez vaty. Vlastně ani se nedá říct, že by Angrrsth někoho cíleně kopírovali. Pouze v náznacích uslyšíte nejvýraznější představitele polské scény, vše je ukryté v množství citovaných kapel, což v podstatě ničemu nevadí. Jen každou vteřinu přemýšlím, že tohle mi připomíná tohle, za chvíli tamto. Rovněž produkce se ubírá stejnou cestou. Album je nadprůměrné, dobře zvládnuté, ale beze snahy nabídnout něco ryze svého. Něco, co není sice tolik polité pozlátkem, klidně méně snadno poslouchatelného, ale svého. Nevidím pak důvod, proč v šíleném zástupu nových nahrávek věnovat úsilí právě takovým epigonům.

Złudnia je poměrně kvalitní nahrávkou, kde je vše dotažené do posledního puntíku. Atmosféra díla je nesena atmosférickou bouří, melodie jsou chytlavé ne však zásadní. Vše je ovšem neosobní, jako by se Angrrsth báli ponořit do svého nitra dostatečně hluboko, a najít tam své zrcadlo.