Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
God Dethroned - The World Ablaze

God DethronedThe World Ablaze

Sorgh7.6.2017
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Po letech tiché rezignace je sesazený Bůh zpět a drze pošilhává po svém čalouněném kanapi. Na otázku, jestli si na něj znovu sedne, zkusíme najít přijatelnou odpověď.

God Dethroned už byli dvakrát uloženi k ledu, ale pokaždé se vrátili zpět. Naposledy k tomu došlo v roce 2014 a z důvodů personálních škatulat už z původní sestavy mnoho nezbylo. Nejnovější obličeje jsou vidět u basy a druhé kytary. Všechno jsou to však kovaní muzikanti s léty zkušeností.

Dřívější blasfemická image je pryč, tématem dne je válka a uniformovaná poslušnost, kterou káže barevně chudý obal. Na jeho ploše se vojáci plížením v zákopu snaží dosáhnout prodloužení života a v lepším případě i nějaké kořisti.


Současní God Dethroned zní uhlazeně, bohatě a napapaně. Zasáhne vás majestátní zvuk, pocit velkoleposti, který death metalu zpravidla nepřísluší. Díky této lehce pompézní náladě album ztrácí  něco z bývalé špíny a nevychovanosti. Ne každému po chuti, na druhou stranu se kapela stává stravitelnou pro širší spektrum posluchačů, což nejde z placu odsoudit. Navíc čitelnost melodických kreací je výborná.


Intro se stylem fade in postupně rozevírá atmosféře silných dojmů. Melodično je silné téma nahrávky, to je jisté. A i když to mnohdy nejsou nijak hluboce promyšlené kompozice a člověk tak trošku dopředu očekává to, co vzápětí přijde, vyvolaný dojem je působivý. Levná a rychle upletená místa se obohacují odleskem příjemných hitovek a člověk je ochoten odpustit i nějaká ta škvárou zasypaná místa.

 

 

Mnohde vládne pocit, že jsme zde už byli s někým jiným. Jako v případě výrazného kytarového motivu ve druhé skladbě, který mi někoho silně připomíná, jen si vzpomenout. S dávkou tolerance a pochopení je možné přijmout fakt, že album trošku vykrádá jiné tvůrce, navíc je to uděláno slušně a s citem. Koneckonců nejsou první ani poslední. Opřít se mohou zejména o schopnost napsat líbivé melodie. Hlavním kamenem úrazu jsou spíš nepřekonané stereotypní úvahy a největším nebezpečím pak nuda, která jde na vrub rytmice. Tempo hnané kulometnou palbou jako z automatu se ani nepokouší vyvolat vzrušující nesoulad a hoví si v té nejobyčejnější poloze.  

Otázkou je tak další budoucnost kapely, protože hlubší dojem ve mně nahrávka nezanechala, a pokud to bude většinový názor, je možné, že se chlapi opět rozejdou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 29.5.17 11:27

Nikdy ma neprestane udivovať, ako bratia Česi dokážu svoj talent pre pesničkárstvo, poetické hry s rodnou rečou a inteligentný humor vopchať snáď úplne všade. Dokonca aj do metalu. Kým v Master´s Hammer (ktorému som nikdy neprišiel na chuť) to ešte má svoju tvár a úroveň, v počinoch Lorda Morbivoda sa to dostáva do pozície (seba)paródie, ktorú so zmäteným úškrnom môžem brať ako takú folklórnu kuriozitu, než ako plnohodnotnú hudbu, ktorej som ochotný venovať svoj čas. Príde mi to ako mrhanie energiou a časom (pri realizáciu takého množstva projektov) na niečo, čo dosahuje úroveň kresleného vtipu v lokálnom periodiku. Celkovo to spomínané pesničkárstvo (ktoré u mňa dosiahlo vrchol v osobe Karla Kryla a aj Nohavicu - na Slovensku v tomto obore neexistuje konkurencia) cítim hádam z každej českej metalovej skupiny spievajúcej v rodnej reči (výnimka je Silva Nigra), a to mi kazí dojem z ich produkcie a strácam záujem o danú skupinu. Možno je to len mojím vkusom, no táto esencia pesničkárstva mi sedí len k folku, respektíve k nejakému chlapíkovi zanedbaného vzhľadu s gitarou v ruke, ktorý dokáže zaujať dav už len svojou charizmou. No a v recenzovanom počine sa tento český folklór spája s nemeckým - simplexným discom, a to presahuje hranice toho, čo som schopný a ochotný akceptovať nielen na poli metalu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky