Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Poslední dobou se zdá, že kde se ukáže Iny, zanechá za sebou dlouhý stín. Není to dané výškou, nýbrž vokální stopou zaznamenanou na nahrávky skupin, kde již jeho přítomnost není plánovaná. Minule to bylo splitko Lahar s Čad, kdy v čase vydání gramodesky již Iny nebyl Lahar součástí. Aktuálně je situace podobná, jen jde o kapelu Gride. EP Hluboká temná modř bylo natočeno v sestavě, která je dnes kompletně jiná. Respektive v Gride zůstal akorát Čert, ale kdo kapelu tak nějak sleduje, jistě všechny ty rozpady a povstání z popela zná.

Minialbum Hluboká temná modř nese krásnou stopu současného lídra Gride – Čerta. Je to jasné už z obalu, kde vidíme nádhernou kresbu ďasa mořského a medúzy, přičemž si znalec dá do souvislosti Čertovu zálibu v této živočišné čeledi. Vedle krásné malby stojí za zmínku celková edice, která má jistou zajímavost v tom, že druhá strana LP pošetky má kruhový výřez, skrze který je dobře vidět velké logo Gride, jež je otisknuté na jednu stranu 12“ vinylu. Ten má krásnou modrou barvu a při položení na talíř gramofonu přímo září. Na vloženém listě pak najdeme texty, fotku kapely, kontakty a takové ty věci, co se tak obecně uvádějí. Po této stránce velice pěkné a příjemné provedení.

Na pořadu zůstává samotná hudba, která nese všechny stěžejní prvky tvorby téhle kapely z jihu Čech. Jde o velmi útočný grind, který je navíc rozsekáván skoro až matematickou složitostí všelijakých stop-startů a barevností bicí soupravy. V jednu chvíli to bubny ženou kupředu jak v závodě na krátkou vzdálenost, jinde se zas klopýtavě potácejí, ale neztrácejí balanc a přehled o směru. Nejinak tomu je i se strunnou sekcí, kde je ekvilibristika skoro až překvapivě složitá a náročná, oproti v uvozovkách jednoduchosti žánru. Ono se to na té krátké ploše jedenácti minut možná ani nezdá, ale děje se toho tam vážně mnoho. Typicky štěkavé fráze poukazující na lidské nemilé vlastnosti jsou už dlouholetým ukazatelem tvorby kapely. Třeba skladba Nikdo za nic nemůže je krásná reflexe lidského alibismu, který má v sobě do jisté míry snad každý. Někdo samozřejmě mnohem více a mnohem chladněji a sebepřesvědčivěji jej dokáže předvádět. Ale nechme řečí netýkajících se přímo hudby, ačkoliv vězte, že energie, kterou vám Gride zprostředkovaně vlijí do žil, zkrátka nezůstane bez odezvy. Je to chytře postavené poselství grindové scény a typická ukázka toho, co grind znamená - jestli si myslíte, že je to jen rozhazování toaleťáku a máchání štětkama od hajzlu nad hlavou, tak je mi to líto (vážně má někdo takovou představu o grindu).

Hluboká temná modř je krásná záležitost do sbírky a svým způsobem vyniká v dané rovině. Respektive je to ta položka, na kterou si upomenete, když budete v polici hledat cosi netradičně a zajímavě zpracovaného. Alespoň já to tak mám. Hudebně se pánové příliš nevzdálili od výrazu, který kdysi představili na řadovce Záškuby chaosu, kterou už onehdá nejeden posluchač nesnesl s větším nadšením. Tenhle trhavý grind zkrátka má svoje vlastní pole působnosti, a proto si jej nepustíte jen tak na zdař bůh, když potřebujete jen nějakou svižnou vzpruhu. Snad mi rozumíte. V každém případě přeju příjemnou čtvrthodinku originálního grindu.